Antelope Canyon, USA

V arizonské pustině nedaleko městečka Page, na území rezervace indiánského kmene Navahů, se nachází velice vzácný výtvor přírody. Jmenuje se Antelope Canyon a patří mezi nejfotogeničtější skalní soutěsky světa. V některých starších atlasech se ukrývá pod označením Corkscrew, a na mnoha mapách není vyznačena vůbec. Pokud se s ní seznámíte, pochopíte proč.

Corkscrew (v překladu Vývrtka), kterým byl kaňon kdysi pojmenován, nepochybně nalezli inspiraci v charakteristickém tvaru spirálovitě broušených stěn, skrývajících se ve skalním nitru této jedinečné lokality. Odrazy slunečního svitu v nich den co den rozehrávají tajemnou hru neustále se měnících světel a stínů. Nejúžasnější podívaná probíhá kolem poledne, kdy zvědavé paprsky slunce svítí do úzké trhliny kolmo. Pod tímto uhlem vyniknou všechny ostré hrany, žlábky a prohlubeniny v červeno-oranžově-žlutém pískovci nejlépe. Působivý obraz katedrály světla se mění minutu od minuty a široká škála barevných tónů a variací vyvolá v duši směs pokory a úžasu.

Skalních soutěsek a kaňonů je v oblasti Coloradské náhorní plošiny bezpočet a ačkoliv jsou mnohé z nich hlubší, širší, delší i barevnější, vizuálnímu kouzlu Antelope se žádný z nich nevyrovná. Co způsobilo, že ideální kombinace správných rozměrů, úžasných barev a hladkých tvarů skal z něj učinila jedno z nejfotogeničtějších míst amerického jihozápadu?

Největší podíl na tomto tisíce let trvajícím formování má, podobně jako v případě dalších přírodních krás charakteristických pro národní parky Arizony, jev zvaný eroze. Zmínka o periodickém toku potůčku, který odplavoval z pískovcového masivu zrníčko po zrníčku, je obsažena i v původním názvu lokality. Indiáni mu říkali "Tse bighanilini", což znamená "místo, v němž voda protéká skrze skály".

Dobře střežené tajemství

Ačkoliv je Antelope místem mimořádně cenným a od jeho objevu uplynulo téměř sedmdesát let, většina knižních průvodců se o něm až donedávna nezmiňovala. Podle jistých zdrojů za to mohou zejména tajnůstkáři z řad fotografů, kteří si chtěli informaci o přesném umístění nechat ze zištných důvodů pro sebe. Ceny originálů unikátních fotografií pořízených v těchto místech byly před léty vyšponovány vysoko zejména kvůli jejich exkluzivitě. Podle jiných informací se lidé, kteří byli s existencí lokality seznámeni, báli neúnosné návštěvnosti, která by křehké kouzlo důstojného, a rozměry nevelkého místa narušila.

Snahy o utajení byly neúspěšné a nakonec zvítězili komerční zájmy indiánů, na jejichž území Antelope leží. Mimořádné atraktivity místa jsou si velice dobře vědomi a odpovídá tomu i výše vstupného. Hodinová návštěva kaňonu stojí dvacet dolarů, každá další hodina o pět dolarů více. Šedesátiminutová prohlídka je pro většinu průměrných návštěvníků dostačující, fotografům však někdy nestačí ani celodenní pobyt. Fotí za použití stativů a k expozicím používají dlouhé časy.

Tyto skutečnosti v návaznosti na fakt, že šíře chodby se pohybuje od pouhých dvou do necelých deseti metrů, přispívají ke snížené průchodnosti kaňonu. Směr prohlídky totiž nemá charakter okruhu. Lidé vstupují i vystupují stejným otvorem a návštěvnost není nijak regulována. Pokud sem zavítáte v prázdninových měsících a stanete se součástí davu, který připomíná situaci v prostředcích veřejné dopravy v čase špičky, pochopíte, čeho chtěli původní návštěvníci a objevitelé místo uchránit.

Jedenáct obětí bouře

Antelope Canyon je ve skutečnosti dvojicí od sebe oddělených kaňonů, kterým se říká zcela prozaicky Nižší a Vyšší. Vstupy do obou částí jsou od sebe vzdáleny několik kilometrů a do každé z nich se platí zvláštní vstupné. Nižší kaňon bývá navštěvován o poznání méně. Není to jen díky náročnějšímu terénu (k přístupu do některých částí je nutno použít kovových žebříků upevněných ve skalách), na ztrátě popularity se nepochybně podepsala i tragická nehoda, která se zde přihodila v létě roku 1997.

Při náhlé záplavě, způsobené poměrně vzdálenou, avšak mimořádně vydatnou a rychlou srážkovou aktivitou, přišlo o život jedenáct lidí. Většina z nich byli mladí evropští turisté. Co bylo příčinou této tragické události? Proč nebyly oběti před záplavou varovány? Krajina v okolí zdejších soutěsek má charakter pouště a prší zde velice zřídka. Pokud však ke srážkám dojde, obvykle to bývá v létě, často se jedná o prudkou a často i nebezpečnou bouři, jejíž následky je možné pocítit i v desítky kilometrů vzdálených místech.

Stalo se tak i v onen osudný den. Obrovský příval dravé vody z pětadvacet kilometrů vzdálené bouře, který cestou nabral tuny bahna, kamenů, větví i dřevěných klád, zaplavil soutěsku během několika vteřin. Přítomní návštěvníci neměli šanci uniknout. Hladina vody vystoupala až do výše osmipodlažního domu a pohled na obrovské kusy tmavého dřeva, které od té doby zůstaly zaklíněné ve skalách vysoko nad hlavou, je dostatečným mementem a důkazem toho, že úžasné síly přírody mohou být kreativní i destruktivní zároveň.

Podobně jako v případě velehor, i zde je potřeba se zvýšenou mírou nebezpečí počítat a zachovávat zvýšenou opatrnost. Před návštěvou kaňonů je proto doporučováno sledovat předpověď počasí nejen v severní Arizoně, ale i na jihu sousedního státu Utah.