Hovory s Ivanem, loučení se skvělým kamarádem

V živé paměti mám naše první setkání. Zpoza kamenné zídky Súlovského hradu se vynořila prošedivělá hlava a s úsměvem a bodrým "ahoj" se s námi hned začal její nositel vítat. Ty asi budeš O.B., já jsem Ivan Zajíček, "hřímá", a jímá se z batohu vytahovat hromadu knih. Průvodců, které jsem si troufl vydat a které vytáhl vzhůru na hrad jen proto, aby je podepsané mohl snést opět dolů. Teprve až pak představuje svou ženu, tak byl pro hory zanícen…

Takové bylo mé první setkání s Ivanem. V Súlovských skalách na již nevím kolikátém setkání na vrcholech před necelými deseti lety. Setkání začala být později mnohem častější, Ivan se zjevoval nejen na dalších akcích na vrcholech, obzvláště rád vzpomínám na setkání na Ploské na Velké Fatře, ale také u nás v redakci. V té jsme často bouřlivě řešili problematiku hor, turistiky, piva, ale také jeho oblíbené geomorfologie, o které jsme často diskutovali a na základě čehož vznikla řada článků a přehledů.

Brzy se Ivan stal také pravidelným autorem Trekingu, do tohoto prvního setkání byl autor "nepravidelný". S jeho příspěvky jste se mohli setkat nejen v tištěném časopise, ale také tady - na tomto webu, na jehož obsahu a rozvoji se Ivan výraznou měrou podílel. Měl rád hory, turistiku, ale také pěnivý mok u nějž jsme se vždy shodli, že je to nejlepší iontový i energetický nápoj v jednom. Však také o pivu, ale i o horách a lidech napsal celkem tři knihy. Knihy, které osobitým humorem doslova sršely a vyjadřovaly lásku k horám a k životu.

Čtěte také: O horách, lidech a pivu anebo Šulejkin, Dub a další hutníci

Všichni jsme se těšili, že se dočkáme čtvrtého pokračování, byť v posledním více než roce musel Ivan věnovat všechny své síly boji s těžkou a zákeřnou nemocí. V obdobích, kdy se mu ulevilo, psal další články o horách, které si můžete přečíst z archivu článků. A některé z nich budou teprve zveřejněny. Hory mu alespoň takto na dálku, při psaní, dodávaly sílu, kterou ve svých šestašedesáti letech k uzdravení nutně potřeboval. Věřil jsem, že mu optimismus i sportovní duch, vždyť celý život sportoval a běhával i maratóny, tu potřebnou sílu dodají.

Těšil jsem se, že se po Ivanově uzdravení vydáme na dlouho odkládanou repete akci na chatu Lajoška na Predné holici ve Volovských vrších dát si přípitek na zdraví. Ať již pěnivým mokem a nebo becherovkou s kamarádem Karolom M. z Košic. Přestože byl Ivan o nějakou tu desítku let starší než já, bral mě vždy jako sebe rovného. Nevím, zda-li největší zásluhu na tom měla společná láska k horám, k dobrému pivu, a nebo třeba občasné používání jadrnějších výrazů či "jen" jeho povaha.

A nebo to, že jsme oba navštívili Burdu, nejjižnější slovenské pohoříčko na soutoku řek Ipeľ a Dunaje? Vlastně toto pohoří bylo, podle pozdějšího Ivanova vyjádření, hlavním důvodem, proč chtěl lidi od Trekingu poznat. Na Burdově totiž našel naší samolepku a chtěl vědět, co za lidi navštěvují i takovéto nejzastrčenější výspy Slovenska…

Nakonec prolézání koutů, kde lištičky "dávají dobrou noc" jsme měli společné. Což potvrzovala nejedná společná akce. Třeba přechod Poľany nebo akce v Maďarsku, kdy jsme se pokusili o zimní přechod hřebene pohoří Mátra… Byla strašná zima, mlha, sněžilo a hřeben jsme nepřešli, ale, jak prohlásil Ivan, akce měla náboj! A to je důležité, aby akce, ale i život, měly náboj. Pořádnou šťávu. Což Ivanův život určitě měl.

V pátek třináctého jsem po návratu domů po práci na zahradě měl takový divný pocit. Pátek, třináctého a nic se nesemlelo… Bohužel včera jsem se dozvěděl, že ten pátek třináctého byl opravdu dnem neveselým. Ivan, byť statečně bojoval, své těžké nemoci podlehl a vydal se na poslední, tentokráte nebeskou, túru. Když jsem se to dozvěděl, podíval jsem se z okna od pracovního stolu, zda-li jeho milované Beskydy a Lysá hora stojí na svém místě. Stojí a možná smutní, neboť bodrý Ivanův hlas již nikdy neuslyší a jeho stále svižný krok nepocítí.

Je mi zatěžko psát o Ivanovi v minulém čase, vždyť měl ještě tolik plánů. Ivan bude chybět nejen své rodině, ale určitě nám všem, kdož jsme jej znali, turistům i milovníkům dobrého piva. Přesto bude Ivan žít nadále v našich vzpomínkách, v desítkách článků, které napsal, i v knihách, které jsou pevnou součástí nejedné, určitě nejen mé, domácí knihovny. Kdož jste jej znali, věnujte mu alespoň tichou vzpomínku. Ať již dnes, či třeba při návštěvě Lysé hory, Beskyd i jiných hor, které tolik miloval.

» Nejnovější články, archiv