Seven Summits, rozhovor s Mirkem Cabanem

Zpovídáme Mirka Cabana, vyšlo v časopise Treking 2/2006

Miroslava Cabana určitě není potřeba české horolezecké a outdoorové veřejnosti příliš představovat. Jako druhý člověk na světě zdolal bez kyslíkového přístroje nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Mount Everest (Asie), Mount McKinley (Severní Amerika), Mont Blanc a Elbrus (Evropa, Asie), Kilimadžáro (Afrika), Mont Vinson (Antarktida), Aconcagua (Jižní Amerika), Mont Kosciusko (Austrálie), Carstenz Pyramid (Oceánie).

Skalpy všech těchto vrcholů získal tento jihomoravský horolezec během pouhých tří let. A to bez nějaké letité přípravy, s horolezectvím začal poměrně "pozdě", před nějakými sedmi lety. Přestože jde o úctyhodný výkon, nebyl mediálně známými českými horolezci přijat nijak vřele.

To však není předmětem tohoto rozhovoru, k uvedenému tématu se Miroslav Caban vyjadřoval mnohokrát a již se k tomu nechce vracet s odvoláním na dříve poskytnuté rozhovory jiným médiím. Proto tuto tématiku rádi přenecháme outdoorovému bulváru a podíváme se na věci dosud nezodpovězené.

Čtěte také: Povídání o horách a lidech s horolezeckou legendou Beskyd - mistrem…

Jako druhému člověku na světě se ti podařilo zdolat projekt seven summits - nejvyšší vrcholy všech kontinentů bez kyslíkového přístroje. Přitom jsi začínal vrcholem nejvyšším - Mount Everestem (8 848 m). Které vrcholy jsi před tímto výstupem zdolal?

Zdolat se mne nepodařilo ani jednu horu, radši bych řekl, že jsem na nějakých pár hor vylezl. Ono hory dají většinou na frak právě těm, co je chtějí zdolat. Ale k otázce co jsem před 7 summits vylezl. První byl Kriváň ve Vysokých Tatrách v sedmi letech. Potom spousta kopečků v tomto pohoří. Později jsem se přestěhoval na Moravu a tak jsem měl blíž k Alpám jako k Tatrám.

Začal jsem Křišťálovou horou (Kristallwand) něco nad 3 000 m. Kvůli počasí jsem ale otočil 50 m pod vrcholem. Potom následovala Wildspitze. Tam jsem se zase propadl do trhliny a zasekl si mačku do nohy asi tak 100 m od vrcholu. Začátky fakt super :-)). Vrchol jsem ale dolezl.

Potom to už nabralo větší rychlost. V průběhu tří let jsem stanul 3× na Mont Blanku různými cestami, dále to byly Grossglockner, Grossevenediger, Viesbachhorn, Matterhorn, 2× Aconcagua… Mezitím trénink na skalkách a nácvik lanové dovednosti.

Vše bylo cílené pro osmitisícovku. Ta přišla v roce 2001 a to hned ta nejtěžší - K2. Druhá nejvyšší hora na světě. Jako vrcholový tým jsme skončili všichni ve výšce zhruba 8 000 m a kvůli počasí jsme se museli vrátit. To byl můj první dotyk osmitisícové hranice.

Tvůj plán na seven summits se zrodil již před výstupem na Mount Everest a nebo až po něm?

Plán se zrodil u prvního výstupu na Aconcaguu, kdy jsem začal na popud Josefa Rybičku přemýšlet o 7 summits. Tam jsem si ale řekl, že budu o něm vážně uvažovat až po Everestu.

V poměrně rychlém sledu následovaly další vrcholy. Dva roky po Everestu Mount McKinley (6 195 m, Denali), za měsíc Elbrus (5 642 m), za další asi čtyři měsíce Kilimadžáro (5 963 m). To není určitě nijak levná záležitost. Jak se ti daří na takovéto výpravy shánět peníze? Jsou z vlastních zdrojů a nebo od sponzorů? A kolik celá ta "sranda" stála?

Prakticky jak jsem dolezl Everest, tak dva roky jsem hledal sponzora, který by byl schopný pomoct významnou mírou ve financování projektu. Nakonec jsem sehnal pochopení u firmy Hewlett Packard. Bez nich bych nikam neodletěl.

U poslední hory Carstensz pyramidy se nám výrazně zvýšily náklady. Tam mi zase významně pomohlo vedení Jihomoravského kraje a firma Alpine pro, která mne teď obléká na všech expedicích. Celá ta sranda i s Everestem vyšla kolem 2,5 mil korun.

Když se dívám na tebou vystoupené vrcholy v rámci projektu Seven summits, nenacházím tady Mont Blanc v Alpách jako zástupce Evropy. Nechtělo by doplnit i tento skalp? Přece jen poloha Elbrusu není stále definitivně určena. Část geografů a zejména geologů jej odsunuje do Asie, část jej naopak považuje za nedílnou součást evropského kontinentu.

Na přednáškách Mont Blanc přednáším. Byl jsem na vrcholu dokonce sedmkrát. Na stránky si ho musím ještě doplnit. Mám na něm dokonce osobní rekord a to sólo noční výstup na vrchol a zpátky za 17 hod. Takže část i ve dne. Děti ve školách se učí o něm jako o nejvyšší hoře Evropy a já se k této variantě přikláním více, jak k variantě o Elbrusu. To by jsme si potom mohli taky vykládat o tom, že vlastně Evropa a Asie není, ale je jenom jeden kontinent pod názvem Euroasie… Toto je celosvětově problémové téma a zatím konce nemá.

Z tisku vím, že jsi s horolezectvím začínal poměrně pozdě. Jak jsi se k němu vlastně dostal? Na jihomoravských rovinách moc příležitostí k lezení rozhodně není.

Původně jsem bydlel 12 let ve Vysokých Tatrách na Slovensku, potom 12 let v Nízkých Tatrách. Hory miluji odmalička. Otec mne bral do hor od narození, byl myslivec. Naučil mne rozumět přírodě, lesům, naučil mne číst počasí a taky mne naučil hlavně pokoře vůči síle přírody.

Který z výstupů, myslím z výstupů na vrcholy projektu seven summits si osobně ceníš nejvíce?

Samozřejmě si nejvíce cením Mount Everestu bez použití kyslíkového přístroje. Mount Everest je souhra fyziky, psychiky, duše, pokory, rozvážnosti a rozumu. Je milion maličkostí, které můžou zabránit člověku v dosažení vrcholu Everestu. Stanout na něm bez přídavného kyslíku je dotykem neskutečna.

Tato otázka souvisí s tou předchozí. Který z výše jmenovaných výstupů byl pro tebe nejnáročnější, který tě stál nejvíce sil? A za druhé, který z výstupů byl nejnáročnější finančně?

Nejvíce sil mne stál Everest, nejvíce technického lezení bylo na Carstenzove pyramidě a nejdražší byla Antarktida.

Napadlo tě během tvého projektu, že jej možná nesplníš? Vyskytl se během některého z výstupů krizový okamžik, kdy jsi uvažoval, že to vzdáš?

Nikdy jsem o sobě nezapochyboval. Taky mne nikdy ani nenapadlo, že bych projekt nemusel dokončit. Všechny krizové okamžiky beru jako normální věci, bez kterých se takový projekt nedá udělat. Mám osobní heslo, že, ať je situace jakkoliv negativní, má vždy nějaké kladné řešení. Ani u krizových momentů nepřemýšlím o ukončení akce. Výstup obvykle ukončím po důkladném zvážení situace.

S lezením ve velkých nadmořských výškách určitě souvisí velice častá otázka. Máš nějaký speciální jídelníček a pitný režim?

Ani ne, jídelníček moc neřeším. Jedno je ale fakt a to, že si musí každý horolezec všímat sama sebe, jaké jídlo mu ve výškách vyhovuje. U mne je to hlavně čokoláda. Na té vydržím snad i týden, v kombinaci s čajem. Ten je u mne nesmírně důležitý. Ve výškách se snažím vypít minimálně pět litrů tekutin za den. I když na vrchol Everestu a zpět jsem vypil jenom 0,5 l za 15 hodin lezení.

Velké nadmořské výšky rovná se extrémní klimatické podmínky. Používáš speciální oblečení a vybavení a nebo na expedicích využíváš produkty z běžné nabídky výrobců?

Používám speciální oblečení. V dnešní době mi to vše šije výše zmíněná firma Alpine pro. Faktem je ale, že třeba věci na Antarktidu mi šili v zahraničí. Jednalo se o speciální oblečení do teploty -60 °C. Důležité ale je to, že se naše zkušenosti promítají do oblečení pro širokou veřejnost. Hlavně radím v oblasti konstrukce oblečení z hlediska praktičnosti. Ta je i pro normálního uživatele outdoorového vybavení velice důležitá.

Zatím jsem tě představoval jako zdatného horolezce. Ale je nutno dodat, že jsi i velice zdatný fotograf. Tvé velkoformátové panoramatické fotografie vždy s obdivem obcházím na sportovních veletrzích. Jak dlouho se věnuješ fotografování?

Prakticky je to asi od roku 1997, kdy jsem navštívil NP USA. Tam mne to chytlo naplno. Od začátku jsem ale fotil panoramata. To mám asi deformaci z těch hor a výhledů z vrcholů. Nejdříve jsem chtěl lidem ukázat, jak je na světě krásná příroda.

Až postupně jsem se propracoval k profesionální fotografii za podpory firmy Olympus. Dnes už vyrábím panoramata do kanceláří, bytů a VIP prostorů (www.indepa.cz). Z ohlasů lidí, kteří je viděli na různých výstavách vím, že tak velké obrazy vtáhnou lidi do daného místa a okamžitě člověka uklidní. Při dnešním životním tempu je to velice cenná devize do jakéhokoliv interiéru.

Z fotografií je rovněž patrné, že nejsou pořízeny nějakou primitivní "lentilkou" - foťák připomínající krabičkou, které se dnes na krámech prodávají pomalu jako housky. Jaké fotovybavení používáš na svých cestách? Fotíš na klasiku a nebo digitálně? Který z používaných přístrojů se ti nejvíce osvědčil, a který můžeš s klidným svědomím doporučit případným následovníkům?

Pro profesionální fotografii by to byl určitě Hasselblad Xpan II , ale pro normální uživatele mohu doporučit Olympus E1 s objektivem 14 - 54. S tímto digitálním foťákem bylo vyfoceno 90 procent panoramat, které najdete na webu. Je to profesionální zrcadlovka.

Následovníkem tohoto přístroje je Olympus E500, který má víc funkcí pro normálního uživatele. A hlavně E500 je levnější než byla startovní cena E1.

Opět jedna z otázek, která navazuje na tu předchozí. Fotografické nádobičko také něco váží, zabere také nějaký ten litřík objemu batohu. Kolik kilo "skla a železa" navíc obvykle vozíš oproti nefotografujícím horolezcům?

Přesně mi to zvážili v Austrálii, kde mne nechtěli pustit do letadla. Moje nádobíčko v příručním zavazadle vážilo totiž 18 kg. Nakonec jsem do letadla musel vstoupit se dvěma zavazadly o váze 9 kg. Prej je to tak lepší - s malou tolerancí. Objektivy jsem nesl nakonec v igelitce.

Také o tobě vím, že jsi rovněž vinař. Jak jsi se k tomu řemeslu dostal?

Když jsem skončil s vrcholovým sportem (volejbal), řekl jsem si, že si musím na cestování po světě vydělat a tudíž musím jít bydlet tam, kde se mimo normální zaměstnání dá taky přivydělat. Takže Morava a vínečko vyhrály. Dnes mám sklípek v Hustopečích na Moravě (www.ukrbu.cz), o který se s manželkou staráme. Letos slavíme 10 let od jeho založení.

Která duše v tobě převažuje více - duše vinaře, fotografa a nebo horolezce? Čeho z toho by jsi se dokázal vzdát s největším odříkáním?

• V dnešní době bych zvolil pořadí horolezec - fotograf - vinař
• V září 2007 to bude fotograf - horolezec - vinař
• Když mi bude 50 let, tak to bude fotograf - cestovatel - vinař
• Ale vždy milovník přírody!!!

Ale vraťme se od vína opět do hor. Máš za sebou jeden náročný projekt, který ti určitě dal řadu cenných zkušeností, které by bylo určitě škoda dále nevyužít. Takže následuje logická otázka - co připravuješ do budoucna? Jaké jsou tvé další horolezecké plány?

Dnes už to mohu říct naplno. Začal jsem naplno trénovat na projekt Four - four - eight. Je to můj projekt, doufám že mi ho nikdo neukradne :-)). Jeho cílem je vystoupit na čtyři osmitisícovky za čtyři měsíce. Bude to duben - červenec 2007.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů při plnění dalšího náročného projektu.

Další související články: