Hezká mlhovina Roseta, NGC 2237 - 2239 a 2246, v souhvězdí Jednorožec

Emisní mlhovina Roseta v souhvězdí Jednorožec

Mlhovina Roseta je nádherná a mimořádně fotogenická emisní mlhovina v souhvězdí Jednorožce, která nese katalogové číslo NGC 2237 - 2239 a NGC 2246. Mlhovina Roseta je oblastí H II ionizovaného vodíku, která je k záření buzena velice horkými hvězdami spektrální třídy O a B.

Mlhovina Roseta je geneticky spojena s OB asociací Monoceros I, mladou otevřenou hvězdokupou NGC 2244, která je od Země vzdálena asi 5 200 světelných let. Mlhovinu jako první pozoroval v roce 1690 John Flamsteed. Některé zdroje však za objevitele uvádějí L. Swifta, který mlhovinu pozoroval v roce 1871.

Mlhovina Roseta známá také pod katalogovým označením Caldwell 49 je velká emisní mlhovina poměrně vysoké zdánlivé jasnosti 9^m a průměru asi 80´. Což jsou cirka tři průměry Měsíce v úplňku. Avšak díky celkově malé plošné jasnosti mlhoviny se tento objekt velice těžko pozoruje a jeho krása vynikne až na fotografii. Fyzický průměr této emisní mlhoviny je okolo 65 ly.

Čtěte také: Planetární mlhovina Helix, prstencová mlhovina v souhvězdí Vodnáře

Emisní mlhovina Roseta (v češtině Růžice) obklopuje skupinu mladých a horkých hvězd spektrální třídy O a B, otevřenou hvězdokupu NGC 2244, která je dobře pozorovatelná již triédrem jako objekt zdánlivé jasnosti 5,5^m. Tyto horké hvězdy s mimořádně vysokou svítivostí vyfoukaly v mlhovině s odhadovanou hmotností 6 000 až 10 000 Sluncí obří oko.

Nejjasnější hvězdy mlhoviny označované jako HD 46223 a HD 46150 jsou asi 400 000× svítivější než Slunce a asi 50× hmotnější. Jejich stáří dosahuje řádově milióny let. A řádově již jen milióny let budou zářit, než nám zprostředkují mimořádné kosmické divadlo v podobě výbuchu supernovy.

Další související články: