Sopky na Plutu a splašené měsíce zmrzlé trpasličí planety

NASA po čtyřech měsícách hodnotí nové objevy - sopky na Plutu a splašené měsíce

Kosmická sonda New Horizons i čtyři měsíce po těsném průletu kolem trpasličí planety Pluto chrlí na Zemi stále nová a nová data, nové a nové fotografie pořízené během průletu kolem Pluta. O nejzajímavějších objevech vědeckého týmu kolem mise New Horizons se vzrušeně debatovalo na 47. výročním zasedání Americké astronomické společnosti v Marylandu.

Mise New Horizons učinila to, co vědci očekávali. Dosavadní znalosti o Plutu obrátila vzhůru nohama. Prohlásil to Jim Green, ředitel NASA pro planetární vědy ve Washingtonu. Za jedním z nejneočekávanějších objevů stály 3D mapy. Ty na povrchu Pluta odryly tzv. kryovulkány - ledové sopky, které mohly být aktivní v nedávné geologické minulosti.

Tyto kryovulkány, resp. kandidáti na kryovulkány, mají v průměru desítky kilometrů a dosahují výšky několika kilometrů. Zatímco jejich vzhled je podobný jako u sopek na Zemi, tak vyvrhovaný materiál je zcela jiný. Na rozdíl od pozemských sopek nechrlí roztavené horniny, nýbrž suspenze látek jako je vodní led, dusík, čpavek nebo metan. Nic podobného vědci zatím ve Sluneční soustavě nepozorovali.

Čtěte také: Pluto, největší trpasličí planeta - vzdálenost, průměr, oběžná doba a…

Pokud se prokáže, že Pluto má sopky (kryosopky), bude to představovat důležitý klíč k pochopení jeho geologické minulosti. Nejnadějnějšími kandidáty na kryovulkány jsou dvě hory Pluta neoficiálně nazvané Wright Mons a Piccard Mons. Na připojeném snímku zobrazují barvy výšku terénu nad nulovou hladinou. Modrá barva ukazuje nejnižší terén, hnědá naopak. Zelenou barvou je vyobrazen terén o středních výškách.

Geologická historie Pluta

Nové poznatky získané díky misi New Horizons ukazují, že některé části povrchu Pluta jsou neobyčejně staré. Mohly vzniknout krátce po zformování Sluneční soustavy. Jejich věk se odhaduje na asi 4 miliardy let. Na druhou stranu byly na povrchu trpasličí planety Pluto odhaleny útvary, které se mohly zformovat teprve nedávno - možná v průběhu posledních 10 miliónů let.

K datování stáří povrchu se využívá mapování četnosti kráterů. Čím více je v daném regionů kráterů, tím je (pravděpodobně) starší. Naopak tam, kde je kráterů málo se dá s velkou mírou pravděpodobnosti počítat s tím, že se jedná o mladou část povrchu. Jednou za takovýchto oblastí na Plutu je Sputnik Planum na okraji útvaru nazvaného Srdce Pluta.

Zmapování asi tisícovky kráterů na Plutu ukazuje na široké rozpětí stáří jednotlivých útvarů. To poukazuje na to, že trpasličí planeta Pluto byla geologicky aktivní po celou svou historii.

Splašené měsíce Pluta

Mise New Horizons vrhá také zcela nové světlo na fascinující svět měsíců trpasličí planety Pluto a jejich neobvyklé vlastnosti. Zatímco každý druhý měsíc ve Sluneční soustavě - včetně našeho Měsíce - má vázanou rotaci, tak v případě měsíců Pluta tomu tak není.

Malé měsíce trpasličí planety Pluto se točí mnohem rychleji než by tomu bylo v případě měsíců s vázanou (synchronní) rotací. Nejdivočejším ze všech známých měsíců Pluta je Hydra, nejvzdálenější měsíc. Tento satelit se kolem své osy otočí 89× za jeden oběh kolem trpasličí planety. Vědci se domnívají, že za touto divokou rotací stojí měsíc Charon, který malým měsícům brání v synchronizaci rotace.

Dosavadní snímky z mise New Horizons také naznačují, že nejméně dva - a možná že všechny čtyři - malé měsíce Pluta mohly vzniknout spojením menších měsíců. Pokud by se tato domněnka potvrdila, mohlo by to přinést důležitý klíč k historii utvoření planetárního systému trpasličí planety Pluto.

• Zdroj: Four Months after Pluto Flyby, NASA's New Horizons Yields Wealth of Discovery

Další související články: