Průvodce |
Karpattreky |
Horolezectví |
Cykloturistika |
Cestování |
Lyžování |
Příroda |
Soutěže |
Aktuality |
Zajímavosti |
Kalendář |
Napsat článek |
Reklama |
Více… |
|
 |
||
| Poslední aktualizace: 4.11.2023 | , svátek má |
Pilíře zkázy v mlhovině Carina podléhají záření blízkých hvězdPilíře zkázy: barevná mlhovina Carina podléhá náporu jasných blízkých hvězd dalekohledem ESO/VLT2.11.2016 | ESO 1639
Pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT vědci získali působivá nová pozorování mohutných pilířovitých struktur v mlhovině Carina. Mezinárodní tým provedl analýzu několika pilířů v různých mlhovinách a dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná spíše o 'pilíře zániku' - což je v kontrastu s pojmenováním známého útvaru podobného typu, který se nachází v Orlí mlhovině a je nazýván Pilíře stvoření. 
Sloupy a pilíře zachycené na novém snímku mlhoviny Carina jsou mohutnými oblaky prachu a plynu, které leží v oblasti s probíhajícím vývojem hvězd vzdálené od nás asi 7 500 světelných let. Pozorování těchto útvarů získal tým pod vedením Anny McLeod (PhD studentka v ESO) s pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Mimořádnou předností zařízení MUSE je schopnost najednou pořídit tisíce snímků mlhoviny v různých spektrálních oblastech elektromagnetického záření. To astronomům umožňuje zmapovat chemické složení a fyzikální vlastnosti hmoty v různých částech mlhoviny. Čtěte také: Trojrozměrný pohled na Pilíře stvoření, podle nové studie by se tento… Kromě nově získaných dat měli vědci k dispozici také snímky podobných struktur v Orlí mlhovině (jedná se o známé Pilíře stvoření [1]) a útvarů v mlhovině NGC 3603. Provedli analýzu celkem deseti pilířů a podařilo se jim odhalit přímou spojitost mezi zářením vydávaným blízkými hmotnými hvězdami a strukturami samotných pilířů. 
Ironickým faktem je, že jedním z prvních důsledků formování nové hmotné hvězdy je počátek zániku oblaku, ze kterého se zrodila. Myšlenka, že hmotné hvězdy mají nezanedbatelný vliv na své okolí, není nová: je známo, že tyto hvězdy vydávají značné množství intenzivního ionizujícího záření, které je schopné zbavit neutrální atomy elektronů. Důkazy vzájemného působení mezi hvězdami a jejich okolím je však obtížné získat pozorováním. 
Členové týmu analyzovali efekty tohoto vysoce energetického záření na strukturu pilířů. Proces působení je znám jako fotoevaporace, plyn je nejprve ionizován a následně se rozptýlí do okolí. Pozorováním výsledků fotoevaporace - při které mimo jiné dochází ke ztrátě hmoty z pilířů - se vědcům podařilo odhalit příčiny. Byla nalezena zřejmá korelace mezi množstvím ionizujícího záření emitovaného nedalekými hvězdami a rychlostí rozptylování hmoty pilířů. Když mladé hmotné hvězdy pomáhají ničit oblast, která jim dala vzniknout, mohlo by se zdát, že se jedná o kosmickou pohromu. Veškerou složitost mechanismů zpětných vazeb vzájemného působení hvězd a pilířů však zatím chápeme velmi chabě. Pilíře mohou vypadat jako husté oblaky, ale ve skutečnosti jsou i tyto části mlhovin oblastmi s velmi rozptýleným materiálem (plynem a prachem). Je proto možné, že záření a hvězdný vítr mladých hmotných hvězd naopak pomáhají vytvářet hustější oblasti v pilířích, které se následně mohou dále hroutit a umožnit vznik dalších hvězd. Tyto dech beroucí kosmické struktury mohou přinést mnoho důležitých informací a přístroj MUSE je ideálním zařízením k jejich zkoumání. Poznámky[1] Pilíře stvoření (Pillars of Creation) je název ikonického snímku pořízeného pomocí kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope), který zachycuje nejznámější příklad těchto struktur. Objekty jsou rovněž známy pod přezdívkou 'sloní choboty' a mohou se táhnout na vzdálenost několik světelných let. Další informaceVýzkum byl prezentován v článku "Connecting the dots: a correlation between ionising radiation and cloud mass-loss rate traced by optical integral field spectroscopy" autorů A. F. McLeod a kol., který byl publikován ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 
Složení týmu: A. F. McLeod (ESO, Garching, Německo), M. Gritschneder (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), J. E. Dale (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), A. Ginsburg (ESO, Garching, Německo), P. D.Klaassen (UK Astronomy Technology Centre, Royal Observatory Edinburgh, UK), J. C. Mottram (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo), T. Preibisch (Universitäts-Sternwarte, Ludwig-Maximilians-Universität, Munich, Německo), S. Ramsay (ESO, Garching, Německo), M. Reiter (University of Michigan Department of Astronomy, Ann Arbor, Michigan, USA) a L. Testi (ESO, Garching, Německo). 
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy - VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane "největším okem hledícím do vesmíru". OdkazyKontaktyViktor Votruba 
Další související články:+ Hvězdné asociace: OB asociace, T a R asociace+ Dalekohled VLT osvětluje záhadu kosmického prachu + Barnard 86, kaňka na zářící hvězdné obloze + IC 2177 mlhovina Racek aneb na křídlech racka + Obrazy z vesmíru, mlhovina M 42 v Orionu + Prachové pásy reflexní mlhoviny M 78 v novém světle + Hvězda s chvostem, neočekávaný objev + Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru |
|
||||
