Opacita (absorpce), z lat. opacitas, jako vlastnost látek

Opacita aneb absorpce elektromagnetického záření v plynu

Opacita je schopnost látky (plynu) zeslabit záření všech vlnových délek, které jí prochází. Nakonec slovo opacita vzniklo z latinského opacitas - zastínění, stín. Opacita vyjadřuje míru neprůsvitnosti látky a určuje se podílem množství záření dopadajícího a množství záření látkou procházejícího (absorpce).

Při dané teplotě závisí opacita na počtu částic v jednotkovém objemu, tedy na hustotě. Opacita se může měnit se změnou teploty. Vrstvy plynu o velké optické tloušťce mají opacitu větší než opticky tenké vrstvy.

Za opticky hrubou vrstvu plynu, plazmy atd. (pro záření téměř neprůzračná) je považována taková vrstva, která zeslabí intenzitu světla e-násobně a více, tedy 2,72× a více (τ = 1 nebo τ > 1). Vrstva s τ < 1 se považuje za opticky tenkou.

Čtěte také: Rudý posuv, kosmologický posuv optického spektra

Opacita plynu a látek obecně je důsledkem absorpce elektromagnetického záření elektrony v atomech (excitace a ionizace), absorpce a nebo rozptylu volnými elektrony. Opacita hraje významnou roli při popisu stavby a tepelné výměny nitra hvězd, popisu mlhovin a dalších objektů v astrofyzice.

Další související články: