NGC 4921, podivná anemická galaxie typu SB(rs)ab ve Vlasech Bereniky

Anemická galaxie NGC 4921 ve Vlasech Bereniky

Galaxie NGC 4921 nacházející se v souhvězdí Vlasy Bereniky (Com) patří do skupiny neobvyklých galaxií. Galaxie NGC 4921 je typu SB(rs)ab (některé katalogy uvádějí Sa), na obloze má velikost asi 2,5´×2,2´ a plošnou jasnost asi 14^m. V roce 1785 ji objevil známý astronom F. W. Herschel (1738 - 1822).

Galaxie NGC 4921 je členem skupiny galaxií Abell 1656, vůči jejímuž středu se pohybuje rychlostí asi 7 560 km/s. Galaxie se nachází ve vzdálenosti přibližně 100 MPc (megaparseků), což je asi 320 miliónů světelných let. Světlo, které dnes vidíme, opustilo tuto galaxii dávno před tím, než po naší planetě začali chodit první dinosauři…

Galaxie NGC 4921 není rovněž žádný trpaslík, její průměr činí asi 60 kPc (kiloparseků). To je v přepočtu asi 200 000 světelných let. Ve srovnání s naší Galaxií, která se řadí k těm velkým, je asi 2× větší.

Čtěte také: Galaxie, vesmírné hvězdné ostrovy

Galaxie NGC 4921 patří k tzv. anemickým galaxiím, ve kterých se pozoruje málo hvězd. Jádro galaxie z našeho snímku je obklopeno mohutným prstencem prachu, ve kterém se ukrývají mladé a horské (obvykle modré) hvězdy. Ramena galaxie jsou neobvykle hladká, difúzní a špatně rozlišitelná. V galaxii je rovněž velký nedostatek ionizovaného vodíku, což vysvětluje nízkou produkci hvězd.

Pozn.: Parsek (Pc) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii a je vlastně zkratkou slova paralaxsekunda. Je to vzdálenost, ze které je 1 astronomická jednotka - mimo jiné se jedná o vzdálenost Země-Slunce - vidět po úhlem jedné vteřiny. Jeden parsek činí 3,26 l.y. (světelného roku), 206 265 AU (astronomických jednotek) a 3,086 × 10¹³ km.

V posledních letech se na tuto galaxii zaměřila i pozornost Hubbleova kosmického teleskopu. Pořízené snímky a data mají být využity ke zpřesnění vzdálenosti této galaxie a k dalšímu kalibraci vzdáleností ve vesmíru a s tím související rychlosti rozpínání vesmíru.

4. května 1959 objevil M. L. Humason v této galaxii supernovu s pomocí Schmidtova teleskopu na observatoři Mont Palomar. Supernova dosáhla maximální jasnosti asi 18,5^m a její světelná křivka vykazovala nápadné shody s pozdější supernovou 1987A, která vzplála ve Velkém Magellanově oblaku (známá nepravidelná galaxie viditelná pouhým okem na jižní obloze), z analýzy čehož se dá dobře vypočítat vzdálenost galaxie sloužící k další kalibraci vzdáleností ve vesmíru.

Další související články: