Jupiter je v mnoha ohledech rekordmanem v naší Sluneční
soustavě. Nejen proto, že je největší a dosahuje největší hmotnosti mezi
planetami, ale má i nejvyšší počet známých měsíců. K dnešnímu dni činí
počet známých měsíců Jupitera úctyhodných 63.
Jen o krůček za Jupiterem
pokulhává Saturn, který
má již 60 známých měsíců.
Tyto měsíce dostávají jména podle mytologických postav, které jsou spojeny se
životem Dia. Obvykle se jedná o postavy, které představovaly jeho milenky.
Čtyři největší měsíce planety Jupiter jsou
známy již poměrně dlouho, v roce 1610 je objevil již Galileo Galilei. Největším
měsícem Jupitera je Ganymedes, který je
ale zároveň největším měsícem celé
Sluneční soustavy. Jeho
jádro z pevných hornin pokrývá silná vrstva ledu. O něco menší je
měsíc Callisto, jehož tvář je silně rozryta impaktními krátery. Dalším
z tzv. Galileovských měsíců Jupitera je Europa. Ta je díky 100 km
silnému ledovému krunýři, který dobře odráží sluneční svit, nejsvětlejším
měsícem planety Jupiter.
Zcela unikátní je měsíc Io. Jeho tvář tak trochu
připomíná neštovicemi poďobaný obličej. Tady však všechna podobnost končí,
neboť jeho nápadné černočervenožluté zbarvení dává měsíci Io zcela
typické vzezření. Pestré zbarvení povrchu má na svědomí síra, která je
vyvrhovaná z nitra bouřlivých sopek, které chrlí materiál až 200 km nad povrch
měsíce Io.
Vyvrhovaná a silně ionizovaná síra vytváří kolem planety Jupiter plazmový torus.
Ten interaguje s tzv. Birkelandovými proudy tekoucími podél silokřivek planety
a zpětně ohřívajícími měsíc Io. Vulkanickou činnost na měsíci Io je
generována kombinovaným ohřevem slapovými silami Jupiteru
a elektromagnetickým ohřevem Birkelandovýni proudy.
Rozdělení měsíců Jupiteru
Ještě nedávno, kdy byla známá jen část měsíců Jupiteru, se měsíce této
planety dělily do čtyř skupin. Avšak poslední objevy řady malých a značně
vzdálených měsíců toto dělení poněkud zkomplikovaly. Dnes se měsíce Jupiteru
člení do sedmi hlavních skupin.
Vnitřní skupina čtyř malých měsíců o průměrech menších než 200 km s oběžnými drahami
o poloměru menším než 200 000 km.
Skupina čtyř Galileovských měsíců objevených Galileo Galileim s poloměry oběžných drah
400 000 – 2 000 000 km. Tato skupina zahrnuje největší měsíce v naší Sluneční soustavě.
Měsíce skupiny Themisto obíhají na půl cestě mezi Galileovskými měsíci a následující
skupinou Himalia.
Skupina Himalia obíhá po drahách s poloměry mezi 11-12 milióny kilometry.
Další skupina měsíců - Carme je skupinou, která obíhá Jupiter po silně ukloněných drahách (165°)
ve vzdálenosti zhruba 23,5 mil. km.
Skupina měsíců Ananke nemá ostré hranice, průměrný poloměry oběžných drah měsíců této skupiny je 21,3
mil. km a průměrným sklonem dráhy 149 stupňů.
Pasiphaë je rozptýlenou a neurčitou skupinou měsíců zahrnující ty nejvzdálenější známé měsíce
Jupiteru.
