Nové mapy Měsíce, měsíční hory

Vědecký tým kosmické sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (NASA) publikoval novou globální topografickou mapu Měsíce, našeho nejbližšího kosmického souputníka. Přestože je Měsíc náš nejbližší kosmický soused, byly naše dosavadní znalosti jeho morfologie poměrně omezené.

Díky kosmické sondě Lunar Reconnaissance Orbiter a jejím přístrojům (laserový výškoměr a spec. kameře) získal vědecký tým globální obraz Měsíce ve vysokém rozlišení (328 m na pixel). Z něj sestavil mapu, která zobrazuje výškový profil měsíčního reliéfu vzhledem k nulové hladině.

Nejhlubší pánve v okolí jižního měsíčního pólu mají něco přes 9 kilometrů, což je o něco méně, než hloubka Mariánského příkopu u nás na Zemi. Naopak nejvyšší vrcholky převyšují pozemský Mount Everest o dobré dva kilometry. Při srovnání poměru velikostí Měsíce a Země tak vychází měsíční povrch výškově mnohem členitější než ten pozemský.

Existenci hor a "moří" na měsíčním povrchu objevil již Galileo Galilei. Hory a deprese (moře) na Měsíci však nevznikaly díky deskové tektonice, jak je tomu na Zemi, ale jen díky velkým impaktům, při nichž vznikaly valy moří a kráterů. Tyto obrovské bazény vznikaly při impaktech obrovských planetesimál před 4,5 - 3,8 miliardami let.

Čtěte také: Měsíc, náš nejbližší kosmický soused

Dna moří byla později zaplavena horkým magmatem z nitra Měsíce, jen jejich valy zůstaly trčet nad povrchem magmatu. Proto jsou měsíční moře mnohem tmavší a rovnější než pevniny, které jsou posety statisíci krátery. Měsíční pohoří proto nemají pásmový charakter jako pozemská pohoří, ale spíše se jedná o skluky poměrně izolovaných vrcholů.

Dnešní měsíční hory jsou torzy valů, které obklopovaly ohromné bazény (krátery) - dnešní měsíční moře, staré valové roviny aj. Pohoří obvykle dostávala jména podle pozemských pohoří. Na měsíčních mapách tak nalezneme pohoří Jura, Kavkaz (Montes Caucasus), Apeniny (Montes Apenninus), Taury (Montes Taurus) či Alpy (Montes Alpes), ale také Kordillery, Ural aj.

Nejvíce známým měsíčním pohořím jsou bezesporu Apeniny, v jejichž podhůří přistála v roce 1971 posádka kosmické výpravy Apolla 15. Nejvyšší vrcholky tohoto pohoří dosahují asi 4,5 km, výškou tak odpovídají pozemským Alpám.

Měsíční povrch s řadou detailů a fotografií si můžete prohlédnout na mapách od pana Gúgla http://www.google.com/moon/ a nebo na fotografické mapě http://wms.lroc.asu.edu/lroc_browse/.