Lajka – s návratem se nepočítalo

Včera tomu bylo právě půl století, co se na oběžnou dráhu Země dostal první živý tvor. Tohoto nezáviděníhodného prvenství se dostalo Lajce, snad všem známé fence, kterou Sověti vyslali do nadpozemských výšin na palubě Sputniku 2 pouhý měsíc po tom, co se na oběžnou dráhu kolem Země podařilo vypravit první umělém kosmické tělese – Sputnik 1.

Sověti opět šokovali svět a vedli v pomyslných kosmických závodech. Tehdejší propaganda slavila další úspěch sovětské kosmonautiky. Úspěch to sice byl, ale jen svým způsobem. Lajku totiž čekal poměrně krutý osud, protože s návratem na Zemi se nepočítalo.

Po úspěšném startu Sputniku 1 tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov zadal úkol, že do výročí Velké říjnové socialistické revoluce, tedy do 7. listopadu, musí do vesmíru odstartovat další družice – a s živým tvorem. Tehdejší šéfkonstruktér Sergej Koroljov to nedokázal Chruščovovi vymluvit, na přípravu startu (a natož návratu na Zemi) bylo málo času. Ošetřovatelé se s učenlivou Lajkou, kterou kdysi odchytili jako potulného psa v ulicích Moskvy, loučili velice těžko, věděli, že je to loučení poslední.

Lajka byla při startu a během letu velice stresována v těsném prostředí kabiny, hlukem a vibracemi. Nakonec ale přijímala i potravu z připraveného zásobníku. Dříve se předpokládalo, že Lajka se bezbolestně otrávila (resp. zadusila) oxidem uhličitým, který po vyčerpání zásob hydroxidu lithného (jenž se využíval k absorpci oxidu uhličitého) překročil bezpečnou koncentraci. Teprve před pár lety se ale veřejnost dozvěděla pravdu. Lajka zahynula přehřátím pouhých sedm hodin po startu. Klimatizace na Sputniku 2 téměř nefungovala a v kabině se teplota držela vysoko nad +40 °C.

Podobný osud raketoví konstruktéři připravili více živým tvorům. Jak Rusové tak i Američané dělali pokusy se zvířaty, vysílali je na suborbitální dráhy na hranici vesmíru, jen aby politici se mohli ve zvé zpupnosti a hlouposti poplacávat po ramenou.

O nějakých vědeckých cílích se dalo těžko hovořit, šlo jen o to, získat vojenskou převahu nad druhou z tehdejších mocností. Již v roce 1948 vyslali Američané opičku Albert v hlavici rakety V2, kterou ukořistili Němcům na základně Penemünde do výšky 63 kilometrů, která se během letu udusila… Následovaly suborbitální lety do výšek 134 km a více, obvykle ale s fatálními následky pro zvířata…