Jarní souhvězdí, které hvězdy vidíme na jaře?

Jarní hvězdnou oblohu mám rád. Stejně jako jaro. Za západním obzorem večer mizejí jasná a nápadná zimní souhvězdí s řadou jasných mlhovin a galaxií, nad ránem se na východním obzoru vynořují souhvězdí letní oblohy jako Herkules, Labuť či Orel a noci kralují typická jarní souhvězdí.

Většina z jarních souhvězdí je sice nevýrazná, o to více však mezi nimi vynikají planety či úzký srpek Měsíce s dobře patrným popelovým světlem na neosvětlené části disku…

Mezi nejnápadnější jarní souhvězdí řadíme taková souhvězdí jako je Lev, Panna či Pastýř. Jejich nejjasnější hvězdy Regulus, Spika a Arcturus vytvářejí vrcholy tzv. Jarního trojúhelníku. Jarní trojúhelník vytváří na jarní hvězdné obloze základní orientační útvar, podle nějž se můžeme orientovat k dalším souhvězdím. Tedy pokud nevyužijeme dobrého známého Velkého vozu, části obrazce Velké medvědice patřící mezi cirkumpolární souhvězdí.

Jarní hvězdná obloha sice nemá tolik jasných mlhovin a galaxií jako například zimní obloha, neboť tato část souhvězdí se promítá jakoby mimo disk naší Galaxie (mléčné dráhy), avšak vezmeme-li si na pomoc malý hvězdářský dalekohled, situace se obrátí. Protože vesmírné dálavy nejsou stíněny objekty naší Galaxie, můžeme obdivovat obrovské množství extragalaktických objektů. Zároveň počátkem jara můžeme na naší obloze obdivovat 11 hvězd s jasností do 1 magnitudy. Tolik jasných hvězd najednou neuvidíme na severní obloze v žádné jiné části roku!

Nejvíce na západ z jarních souhvězdí leží souhvězdí Lev (Leo). Toto velice výrazné ekliptikální souhvězdí leží z větší části severně od světového rovníku. Slunce jim prochází v srpnu a září. Jasné hvězdy souhvězdí představují ležícího lva. Souhvězdí Lva dali jméno již staří Řekové. Podle starých řeckých bájí se jednalo o obludu, která žila v nemejských horách a před kterou se třásli všichni lidé. Zabít strašného nemejského lva dostal za úkol Hérakles jako první z dvanácti činů, jimiž měl očistit vraždu svých dětí…

K nejjasnější hvězdě souhvězdí Lva zvané Regulus se dostaneme tak, že devětkrát prodloužíme spojnici předních kol Velkého vozu, hvězd Megrez a Phecda. Regulus je jednou z tzv. královských hvězd, které dělí ekliptiku na čtyři části, roční období. Dalšími královskými hvězdami jsou Fomalhaut, Aldebaran a Antares. Regulus je od Země vzdálen asi 68 světelných let a představuje poměrně horkou hvězdu spektrální třídy B7V se svítivostí asi 164krát převyšující svítivost našeho Slunce, nám nejbližší hvězdy.

Druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva je Denebola, která je od Země vzdálena si 43 světelných let. Následují další hvězdy z obrazce Lva, které mají poměrně podivné názvy. Jsou to Algieba, Zosma, Ras Elased Australis, Adhafera, Chort, Ras Elased Borealis a Subra. V souhvězdí Lva nalezneme rovněž řadu pěkných galaxií. Například M 65, M 66, M 95 a M 105, to jsou však již cíle pro hvězdářský dalekohled. Za zmínku stojí skutečnost, že v blízkosti Algieby mají radiant Leonidy, výrazný meteorický roj s maximem okolo 16. listopadu, jehož mateřským tělesem je kometa Tempel - Tutle.

Pojďme ale dále. Vedle Lva nalezneme na jarní obloze Malého lva (Leo Minor). Jedná se o nevýrazné souhvězdí vklíněné mezi Lva a Velký vůz. V souhvězdí nejsou jasné hvězdy. Nejjasnější z nich - Beta Leonis Minoris ležící ve vzdálenosti asi 155 světelných let od Země dosahuje jasnosti pouhých 4,41^m.

Dalším z nevýrazných a poměrně neznámých souhvězdí je Sextant (Sextans). Toto souhvězdí pojmenoval až v roce 1690 polský astronom Jan Hevelius. Sextant leží mezi Lvem a Hydrou a jeho nejjasnější hvězda Alfa Sextantis spektrální třídy A0III o jasnosti pouhých 4,5^m je vzdálena od Země 406 světelných let.

A dostáváme se k dalšími poměrně nenápadnému, zato ale značně rozsáhlému souhvězdí. Tím je Hydra (Hydra). Obrazec pojmenovali již staří Řekové. Hydra představovala dceru stohlavého obra Tyfona a Echidny, napůl hada a napůl ženy. Tato obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami žila v bažinách u města Lern na pobřeží Argolského zálivu. I tuto obludu zabil řecký hrdiny Hérakles.

Nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí je Alfard, oranžový obr spektrální třídy K3III s jasností 2,16^m. Jedná se o asi 100× svítivější hvězdu než je naše Slunce. Alfard se nachází asi 192 světelných let od Země. Další z hvězd obrazce Hydry nesou označení písmeny řecké abecedy. Za zmínku stojí Hydra II, jedna z nejhustějších kop galaxií, která ve vesmíru známe, otevřená hvězdokupa M 48 a spirální galaxie M 83.

Ani další malá a nevýrazná souhvězdí nepatří k ve veřejnosti známým obrazcům oblohy. Vývěvu (Antlia) zavedl na naší oblohu až francouzský hvězdář Abbé Nicolas Louis de la Caille v roce 1763. Nejjasnější hvězda Alfa Antilae dosahuje jasnosti pouhých 4,42^m. Jedná se o hvězdu spektrální třídy K4III vzdálenou od Země asi 192 světelných let.

Podobně je na tom souhvězdí Pohár (Crater). To sice pojmenovali již staří Řekové, ale asi tím chtěli vyplnit jen prázdné místo na obloze. Nejjasnější hvězda Alkes totiž dosahuje jasnosti pouhých 4,20^m. Tento oranžový obr spektrální třídy K0III je asi 40× svítivější než naše Slunce a nachází se zhruba 136 světelných let od naší Sluneční soustavy.

Podobně nevýrazným souhvězdím je Havran (Corvus). Podle řecké legendy jde o havrana, kterého poslal Apollón pro pohár živé vody jako oběť pro Dia. Avšak havran, jenž se vrátil bez poháru nacpávajíc se cestou dozrávajícími fíky, se vymluvil na hydru, že jej k prameni nepustila. Apollón mu tuto lež nedokázal odpustit a tak havran na věky krouží po obloze naklánějíc se nad pohárem. Napít se však nemůže, neboť pohár s živou vodou střeží hydra.

Nejjasnějšími hvězdami souhvězdí jsou Al Chiba, Kraz, Gienah, Algorab a Minkar. Al Chibba dosahuje jasnosti pouhých 4,18^m. Tato hvězda ležící ve vzdálenosti asi 62 světelných let od Země má spektrální třídu F2V.

Konečně se dostáváme k jasnějšímu souhvězdí. Tím je Centaurus (Centaurus). Bohužel toto souhvězdí leží z větší části na jižní obloze, proto naší hvězdné obloze moc nekraluje. A to i přesto, že jeho nejjasnější hvězda Rigil Centaurus (Toliman, alfa Cen) dosahuje jasnosti 0,06^m. To proto, že tuto hvězdu z našich zeměpisných šířek nevidíme.

Společně se svou oběžnicí Proxima Centauri je Alfa Centauri našemu Slunci nejbližší hvězdou. Nachází se totiž ve vzdálenosti pouhých 4,34 světelného roku, resp. 4,28 světelného roku v případě Proximy Centauri, červeného trpaslíka spektrální třídy M5 a s jasností pouhých 11,3^m, což je daleko za hranicí citlivosti neozbrojeného lidského oka.

Kentauři byli mýtickým národem pololidí - polokoní žijícím v Tesálii a západní Arkádii. Byli divocí a lidem nepřátelští. Boj s Kentaury patří k nejvíce inspirujícím námětům antických umělců.

Sousední souhvězdí - Vlk (Lupus) je dalším souhvězdím spíše jarní oblohy, na naší obloze kulminuje pouze severní část souhvězdí v polovině května. Vlk má podle antických bájí představovat lykosurského krále Lykaona, otce krásná Callisto. Ten pochyboval o vševědoucnosti bohů a jejich nadřazenosti nad lidmi. Zato jej Zeus za trest přeměnil na vlka a umístil na oblohu.

Další ze souhvězdí - Panna (Virgo) patří naopak ke známým. Toto zvířetníkové souhvězdí kulminuje na severní obloze počátkem dubna asi 40° nad obzorem. Slunce tímto souhvězdím prochází v měsících září a říjen a leží tady jeden z průsečíků ekliptiky s rovníkem, v němž se Slunce nachází v okamžiku podzimní rovnodennosti. Ke Spice, nejjasnější hvězdě souhvězdí, nás přivede prodloužená spojnice pravého horního a levého dolního kola Velkého vozu, hvězd Dubhe a Phecda.

Nejjasnější hvězdou souhvězdí Panna je Spika. Jasnost této zákrytové proměnné hvězdy kolísá v rozmezí 1,21^m až 1,31^m v periodě asi čtyř dnů. Spika je jednou z nejjasnějších hvězd naší oblohy. Jedná se o hvězdu spektrální třídy B1V ve vzdálenosti asi 155 světelných let. Dalšími jasnými hvězdami v Panně jsou Zavijava, Arich, Minelauva, Vindemiatrix, Heze, Zaniah a Syrma.

Souhvězdí Panna je rovněž bohaté na intergalaktické objekty. Na prvním místě si zmínku zaslouží superobří eliptická galaxie M 87 (NGC 4486), která je od naší Galaxie vzdálena asi 45 miliónů světelných let. Tato galaxie obsahuje přes jeden bilión hvězd. Jen pro srovnání - naše Galaxie jich má, byť nepatří k nijak malým, asi 10× méně. Dalším zajímavým objektem je galaxie M 104 (NGC 4594) zvaná díky svému typickému tvaru Sombrero.

Souhvězdí Váhy (Libra), které leží především na jižní obloze, kulminuje u nás okolo 10. května jen asi 20° nad jižním obzorem. A protože ani hvězdy tohoto souhvězdí nepatří k příliš jasným, dokáže je na obloze identifikovat jen málo lidí. K souhvězdí Váhy vás přivede prodloužená spojnice dolních kol Velkého vozu, hvězd Merak a Phecda s Arkturem, nejjasnější hvězdou v souhvězdí Pastýře. Nejjasnějšími hvězdami v souhvězdí jsou Zubenelgenubi, Zubenelschemali a Zubenelhakrabi.

Souhvězdí Vlasy Bereniky (Coma Berenices) nalezneme mezi Lvem a Pastýřem. Toto nevýrazné souhvězdí zná asi také jen málokdo. Souhvězdí kulminuje na přelomu března a dubna asi 65° nad jižním obzorem.

Podle legendy, která pochází z období asi 300 let před naším letopočtem, se jedná o vlasy Bereniky, ženy egyptského krále Ptolemaia. Ta slíbila své vlasy Venuši v případě, že se její muž vrátí z válečné výpravy proti Asýřanům. Její prosba se vyplnila a ano své vlasy skutečně obětovala bohyni. Tak jak slíbila. Jenže již druhého dne se vlasy z chrámu ztratily. Strážce chrámu před krutým trestem zachránil dvorní matematik a hvězdář Conon, jenž duchapřítomně ukázal Ptolemaiovi hvězdy jeho ženy na obloze…

Dalším nevýrazným souhvězdím jarní oblohy jsou Honící psi (Canes Venatici). Souhvězdí nalezneme pod ojí Velkého vozu a přesně určit je dokáží jen nemnozí znalci oblohy. Souhvězdí na oblohu zavedl až polský hvězdář Jan Hevelius v roce 1690 ve svém díle Podromus Astronomiae. Z nejjasnějších hvězd souhvězdí jmenujme Cor Caroli, Chara a Canum Venaticorum, jejichž jasnost však nepřesahuje 2,9^m.

Předposledním souhvězdím jarní oblohy je souhvězdí Pastýř (Bootes). Toto poměrně velké souhvězdí nalezneme mezi souhvězdími Herkula a Panny. Zřetelně načervenalá jasná hvězda Arkturus je na jarní obloze nápadným objektem. Pokud si jeho polohou nejste jisti, opět vypomůže osvědčený Velký vůz. Stačí 4× protáhnout spojnici spodních kol Velkého vozu, tedy hvězd Merak a Phecda ve směru oje a jste u správné hvězdy. Arkturus (Arcturus) dosahuje jasnosti -0,05^m. Tento rudý obr spektrální třídy K2IIIp je poměrně blízkou hvězdou. Nachází se od Země jen 36 světelných let.

Souhvězdí Pastýře patří k nejstarším pojmenovaným souhvězdím. Souhvězdí představuje chudého pastýře, jenž vynalezl pluh tažený voly. Za tento opravdu revoluční počin jej Zeus, nejvyšší vládce nebes, přenesl na oblohu. Název souhvězdí Pastýř (Bootes) je složeninou řeckých slov boos (býk) a teo (poháním). K tomuto souhvězdí se však váže mnohem více bájí, vždyť své jméno již získal před minimálně 3 000 lety…

Dalšími jasnými hvězdami souhvězdí Pastýř jsou Nekkar, Seginus, Izar, Mufrid, Alkalurops, Merga. V souhvězdí Pastýře nenalezneme žádné jasnější extragalaktické objekty.

Konečně se dostáváme k poslednímu souhvězdí jarní oblohy. A tím je Severní koruna (Corona Borealis). Toto sice nevelké souhvězdí tvořené nepříliš jasnými hvězdami, ale vytváří natolik charakteristický obrazec, že jej na obloze rozezná téměř každý. Severní korunu nalezneme mezi Herkulem a Pastýřem ve výšce asi 70° nad jižním obzorem.

Severní koruna patří k nejstarším pojmenovaným souhvězdím oblohy, podobně jako sousední pastýř. Představuje čelenku, kterou věnoval Dionýsos, bůh vína a vinohradnictví Ariadně, své manželce, dceři krétského krále Mínoa. Nejjasnější hvězdou Severní koruny je Gemma, proměnná hvězda typu Algol měnící jasnost v rozmezí 2,31^m až 2,41^m v periodě 17,36 dní. Tento hvězdný obr spektrální třídy A0V o svítivosti 30× převyšující svítivost našeho Slunce, se nachází 76 světelných let od Země.

Tím naše procházka jarní hvězdnou oblohou končí, příležitostně zveřejním aktuální informace o významných úkazech na hvězdné obloze na jaře roku 2011 i následujících.