Ganymedes - největší měsíc Sluneční soustavy

Když v roce 1610 zaměřil Galileo Galilei svůj značně nedokonalý astronomický teleskop k planetě Jupiter netušil, že se stane objevitelem rekordmana. U Jupiteru objevil čtyři "hvězdy", které v čase velice rychle měnily svou polohu vůči této planetě. Po několika týdnech pozorování usoudil, že tyto objekty obíhají kolem planety a že jsou to vlastně jeho měsíce.

A skutečně byly. Dokonce po svém objeviteli dostaly označení Galileovské. Jedním z nově objevených měsíců byl i Ganymedes, opravdový rekordman Sluneční soustavy. Ganymedes je totiž největším měsíce celé Sluneční soustavy.

Svým průměrem 5 262 km dokonce převyšuje Slunci nejbližší planetu Merkur s průměrem pouhých 4 878 m o rovných 384 km a svým průměrem dotahuje i na planetu Mars (6 794 km). Ganymedes je tak obrovským ledovým gigantem obíhajícím s dalšími 59 dosud známými souputníky kolem největší planety Sluneční soustavy.

I přes své ohromné rozměry má ale Ganymedes relativně nízkou hmotnost. Jeho hustota totiž dosahuje pouhých 1,94 g × cm³. Z toho se usuzuje, že je Ganymedes tvořen kamenným křemičitanovým jádrem s možnou existencí malého kovového jádra a kůrou se silnou vrstvou ledu. Svou strukturou se tak podobá svým sousedům z Galileovské rodiny - Europa a Callisto. Jen ohnivý měsíc Io připomíná spíše Vulkánovu dílnu než království mrazivého chladu.

Přestože Ganymedes nemá atmosféru, objevil tady vesmírný teleskop Hubble slaboulinkou vrstvičku ozónu. Ta vzniká bombardováním ledové krusty energetickými částicemi zachycenými silným magnetickým polem planety Jupiter, která tady vytváří obdobu tzv. Van Allenových radiačních pásů objevených u naší Země.

Povrch měsíce je relativně hladký, výškové rozdíly tady obvykle nepřesahují 1 000 metrů. Kosmické sondy zaznamenaly krátery, horské hřebeny a údolí. Podobně jako na našem Měsíci jsou na Ganymedu pozorovány světlé a tmavé oblasti. Největší takovouto tmavou oblastí na povrchu je Galileo Regio dosahující průměru úctyhodných 3 200 km.

Povrch je pokryt silnou ledovou kůrou s denní teplotou mezi -113 °C až -183 °C. To je dáno jednak tím, že k povrchu tohoto měsíce dopadá 30 × méně energie od Slunce, než je tomu v případě Země, jednak také tím, že měsíc nemá atmosféru tolik potřebnou k vytvoření tzv. skleníkového efektu. Například jako v případě měsíce Titan u planety Saturn.