Súdán, smích a slzy černého Súdánu, občanská válka

Pláč a slzy černého Súdánu

Súdánská republika je arabská země," slabikuje Honza oprýskaný propagandistický nápis v arabském písmu. Na zeď policejní stanice ho napsali už dávno, ještě před poslední vzpourou černých Súdánců proti jejich arabským utiskovatelům. Nedůvěřiví vojáci fotografa na stanici zavřeli a nyní čeká na velitele, aby rozhodl o Evropanově osudu.

"Jak to, že u sebe nemáš peníze?" ptá se nevěřícně vysoký Dinka s rudýma očima a několika hvězdičkami na ramenou. "Cestuji bez peněz," odpovídá Honza s úlevou, že nenašli eura zašitá v opasku. Důstojník o něj naštěstí ztrácí zájem. Přesto se zatčení neobešlo bez několika ran a foťáku s filmy namočenými v blátě.

Dodnes není na Jihu příliš bezpečno. A to i přesto, že súdánská občanská válka skončila v lednu minulého roku. Po jednadvaceti letech! Nicméně tlupy ugandských ozbrojenců z LRA se v regionu stále pohybují. Bojují proti vládě v Kampale, možná za podpory Chartúmu. Při jejich nájezdech se rolníci a pastevci raději co nejrychleji stáhnou do Juby, hlavního města jihosúdánského vilájetu (administrativního celku) Bahr el-Jebel. Konflikty také snadno rozdmýchají tradiční mezikmenové rozepře a staré křivdy. Každý kmen se považuje za lepší než ostatní, každý se chce odlišit.

"Podívej na toho negra. Je úplně černej," ukazuje řidič s despektem na vesničana apaticky zírajícího na pasoucí se dobytek. "A ty nejsi černoch?" diví se Honza, protože mezi nimi nevidí rozdíl. "Ne. On je černej, ale já jsem syn Arabů." "A co bys řekl, že jsem já? Já jsem běloch a ty jsi černoch." "V tom se nevyznáš," zakončí rozhovor šofér a dál sleduje výmoly na rozbité silnici do Juby. Honza mlčky přemýšlí o zdejším silném rasismu kontrastujícím s evropskou tolerancí.