Sardinie pro přímořské tuláky - pěší turistika

Sardinie, tip pro přímořské tuláky

Každoročně nás vnitrozemce láká pobyt u moře a mnozí jsou ochotni šetřit na takovou rodinnou dovolenou i několik měsíců. Existují však i způsoby, jak se moře doslova přesytit a přitom zbytečně nevynaložit ani cent. Jeden z nich vám teď vyobrazím na základě skutečných zážitků z loňského pobytu na Sardinii.

Domluvili jsme si s malou partou cykloturistů přepravu autobusem jedné cestovky do přístavu Livorno, tam zakoupili lodní lístky a přeplavili se trajektem do přístavu Golfo Aranci. Cena trajektů roste hlavně v době italské dovolené, nejstabilnější a nižší ceny má www.sardiniaferries.com.

Kam se potmě vrtnem, kde najdeme plácek na stan, nebo podširák? Tyhle adrenalinové otázky vandrujícího člověka přepadají často, když včas nenachází vhodné místo k noclehu. Nakonec jako obvykle nedošlo k žádnému zádrhelu. Chvíli jsme jeli po pobřeží a našli si trávník dokonce ještě v dosahu světel přístavního města. Tak, jak je typické pro tyto jižní šířky, je zde v noci příjemné teplo, a tak není třeba stavět stan. Stačí rozhodit karimatku a i ten nejtenší spacák nechat rozepnutý. Protože teplota je zde celé léto stabilní, některé noci jsme se nakonec vůbec nepřikrývali.

Ráno, jako obvykle po příjemné koupeli a snídani z ešusu, dělíme partu na dvojice a začínáme se rozjíždět za svými cíli po ostrově. Kdyby zde nebyla tak hustá osídlenost, považovala bych to za jedno z nejhezčích míst, které jsem kdy na svých toulkách světem viděla. Protože však máme rádi samotu, klid a svobodu pohybu, lákají nás místa, kam nás obvykle dovedou úzké asfaltové silničky nebo prašné cesty.

Po kvalitních a klidných silnicích jsme projeli i část vnitrozemí, kde se v posledních létech projevuje značný útlum zemědělství a poměrně vysoké vystěhovalectví. Je zde spousta krásných hor do výšky 1 834 m, umělých jezer, čistá příroda a hlavně klid a neskutečné ticho. Největší starost domorodcům činí asi nebezpečné požáry, protože neustále hlídkují v krajině z pozorovatelen. Samostatnou kapitolou jsou zdejší pláže.

Jedná se převážně o dlouhé, někde až několikakilometrové pláže z jemného bílého křemičitého písku, střídající se s útesovými výběžky a oblázkovými břehy. Voda je neuvěřitelně čistá, pod hladinou je krásná viditelnost na desítky metrů. Za plážovou dunou je obvykle pár stromů, nebo piniový les, kde najde tulák za poledne potřebný stín. V přímořských slaných jezerech můžete pozorovat stohlavá hejna plameňáků, volavky bílé i popelavé.

Za nocování na pláži či v piniovém háji vás nikdo neuhání, postavený stan je spíše atrakcí. Nikdo vás neomezuje, jediným vašim nočním společníkem je šum moře a ranní pokřik racků. Místa, kde je stanování zakázáno se vyskytují jen na některých atraktivních místech. Po našem nezapomenutelném cykloputování po Sardinii nakonec míříme s CA Jenda za sociálními jistotami domů.