Podzimní hvězdná obloha

Hvězdná obloha patří k turistice a horám stejně neodmyslitelně, jako kvalitní pohorky, oblečení či teplý spací pytel. Vždyť kdo z nás neobdivoval od plápolajícího ohně za vlahých letních nocí hvězdnou oblohu, ty blikotající a třpytící se body na ztemnělé obloze, mléčnou dráhu, či kdo z nás si ještě nikdy nic nepřál při padající "hvězdě".

Snad nikdo takový, kdo se pohybuje v nespoutané přírodě, mezi námi není. Proto jsme pro vás připravili procházky hvězdnou oblohou, vydáme se spolu za tajemstvími vzdálenými od naší modré planety stovky a tisíce světelných let.

Na první pohled by se mohlo zdát, že podzimní hvězdná obloha je jen málo zajímavá. Jasná letní souhvězdí pomalu zapadají a výrazná zimní souhvězdí vycházejí až ve druhé polovině noci. V zenitu nalezneme na hvězdy poměrně chudou oblast mezi Cefeem, Pegasem, Andromédou a Kassiopeou, Velký vůz je nízko nad obzorem a jedinými výraznějšími souhvězdími jsou Perseus a Androméda s cirkumpolární (nezapadající) Kassiopeou.

Přesto můžeme na podzimní obloze nalézt mnoho zajímavého v podobě řady mlhovin, hvězdokup a galaxií. Za dobrých světelných podmínek můžeme nízko nad jižním obzorem spatřit nevýrazná souhvězdí Jižní ryby s jasnou hvězdou Fomalhaut, dále Sochař a Pec. Několik dalších nevýrazných souhvězdí jižní oblohy vystupuje nad obzor jen částečně. Dalšími souhvězdími na obloze v této roční době jsou Beran, Velryba s podivnou hvězdou Mira Ceti, Ryba, Pegas, Trojúhelník a Vodnář. A samozřejmě kolem zenitu jsou to tzv. cirkumpolární, tedy nezapadající souhvězdí, která jsou viditelná v průběhu celého roku.

K největším souhvězdím severní oblohy patří souhvězdí Pegas. Pojmenování mu dali pravděpodobně již staří Féničané, kteří kýly svých lodí zdobili okřídleným koněm, neboť slovo pegasus se skládá z částí pega a sus, což značí okřídleného koně. Podle antických pověstí byl Pegasovým otcem samotný bůh moří Poseidon. Pegas žil vysoko v horách v háji zasvěceném múzám. Souhvězdí nalezneme na obloze poměrně snadno.

K tzv. Pegasovu čtverci se dostaneme tak, že dvakrát prodloužíme spojnici zadních kol Velkého vozu a Polárky. Pegasův čtverec je tvořen hvězdami Markab, Scheat a Algenib, čtvrtou hvězdou ve čtverci je Sirrah, nejjasnější hvězda souhvězdí Andromédy. Nejjasnější hvězdou souhvězdí Pegas je ale Enif (epsilon Peg), obrovský oranžový nadobr, jehož světlo putuje k naší planetě asi 800 let.

Mezi souhvězdími Andromédy a Labutě leží nevýrazné souhvězdí Ještěrka (Lacerta), které nepojmenoval žádný ze starověkých národů, ale polský astronom Jan Hevélius před asi třemi stoletími.

Souhvězdí Andromédy spolu s Pegasem vytváří obrazec silně připomínající obrazec Velkého vozu v souhvězdí Velké medvědice. Androméda byla dcerou etiopského krále Cefea a jeho manželky Kassiopey, jenž měla svým životem vykoupit svou vlast od mořské obludy Ketose, kterou na zemi seslal za urážku svých dcer Kassiopeou. Ta tvrdila, že je krásnější než bohyně.

Její osud, čekajíc přikovaná ke skále, by se málem naplnil, kdyby ji nepřispěchal na pomoc antický hrdina Perseus, který mořskou obludu zabil a jako odměnu si žádal Andromédu za manželku, se kterou žil šťastně až do smrti. Po její smrti se bohové rozhodli umístit Andromédu na oblohu, kde setrvává dodnes po bohu svého manžela i rodičů. Nejjasnějšími hvězdami souhvězdí jsou Sirrah (Alpheratz), Mirach, Alamak a Adhil.

V případě Andromédy však výčtem nejjasnějších hvězd v žádném případě skončit nemůžeme. V tomto souhvězdí se totiž nachází poměrně jasný světélkující oblak, který již okolo roku 980 pojmenoval Malým oblakem perzský astronom Al Sufi. Jde o velikou a naši Galaxii velice blízkou galaxii M 31. Průměr tohoto obřího hvězdného ostrova je asi 130 000 světelných let a na snímcích z velkých astronomických dalekohledů krásně vynikne její spirálová struktura.

A aby toho nebylo málo, má tato galaxie ještě dva poměrně velké průvodce – galaxie M 32 a NGC 205, které galaxii v Andromédě obíhají podobně jako z jižní oblohy známé Magallanovy mraky. Vzdálenost této galaxie od nás je asi 2,3 miliónů světelných let, čímž se galaxie M 31 stává nejvzdálenějším vesmírným objektem viditelným pouhým lidským okem!

Další ze souhvězdí, Trojúhelník (Triangulum), je sice jedním z 48 původních řeckých souhvězdí, která se na obloze zachovala dodnes, přesto není jako jedno z mála spojeno s mytologií. To asi pro svůj typický tvar. V tomto souhvězdí můžeme pozorovat další z velkých galaxií, která je viditelná za dobrých světelných podmínek pouhým okem. Jedná se o tzv. Velkou mlhovinu v Trojúhelníku, která nese označení M 33 (NGC 598).

Ani další ze souhvězdí – Ryby (Pisces) neoplývá jasností. Přestože jde o poměrně rozsáhlé souhvězdí, postrádá jasnějších hvězd. Ani další ze souhvězdí – Vodnář (Aquarius) není příliš jasným souhvězdím. Nejjasnější hvězdy jako Sadalmelik, Sadalsuud, Sadachbia, Scheat či Al Bali dosahují jasnosti jen něco okolo tří magnitud (magnituda je jednotka označující jasnost hvězd).

Z mimohvězdných objektů stojí za zmínku prstencová mlhovina Helix (Slimák) a Saturn. Jejich krása však vynikne až na snímcích z velkých hvězdářských dalekohledů. Jižní rybu (Piscis Austrinus) zná asi jen málokdo. Jeho nejjasnější hvězda Fomalhaut, která spolu s Regulem, Aldebaranem a Antarem patří k tzv. královským hvězdám, jejichž východ signalizoval blížící se změnu roční doby, vychází nad jižní obzor jen asi 10°, proto se obvykle ztrácí v oparu a světelném znečištění oblohy.

Podle antických bájí měla malá rybka zachránit před utonutím Ésetu, bohyni kouzel. Za to ji olympští bohové přenesli na oblohu. Ani další ze souhvězdí – Velryba (Cetus), nepatří k nijak nápadným. Podle mytologie představuje mořského netvora Ketose, který byl Poseidonem seslán, aby pustošil Cefeovo království za urážku jeho dcer královnou Kassiopeou. Vykoupením mělo být obětování Andromédy, kterou však zachránil Perseus. Staří Řekové však každé velké mořské zvíře označovali ketosem, což se dostalo i do dnešního latinského názvu – cetus.

"Nejjasnější" hvězdou tohoto souhvězdí je Mira, což v překladu znamená podivná. Ty uvozovky u jména uvádím záměrně, neboť jasnosti 2,0 magnitudy dosahuje jen v maximu. Jde totiž o proměnnou hvězdu, která svou jasnost mění v rozmezí od 2,0 po 10,1 magnitudy v periodě asi 332 dní, po určitou dobu tedy mizí pro lidské oko z oblohy. Její proměnlivosti si poprvé všiml D. Fabrícius v roce 1596, tedy v době před vynálezem dalekohledu. V té době šlo o nevysvětlitelný jev. Dnes víme, že Mira patří k dlouhoperiodickým proměnným hvězdám, kterýžto jev způsobují pulsace povrchu s následnými změnami teplot a svítivosti.

I další ze souhvězdí Beran (Aries), nepatří k nikterak nápadným souhvězdím, přestože se jedná o souhvězdí zvířetníkové. Nejjasnějšími hvězdami jsou Hamal, Sheratan, Mesarthim a Botein. Podle Antických bájí představuje souhvězdí zlatého berana, který zachránil Frixe a Hellé, děti orchomenského krále před obětováním bohům. Za letu nad mořskou úžinou však Hellé spadla do vln a utopila se. Na její památku se vody úžiny nazývaly po celý starověk Hellespont (Dardanely).

Frix se na beranovi dostal až pod Kavkaz, kde se jej ujal král Aiétes, syn boha Slunce Hélia. A konečně se dostáváme k nespornému králi podzimní oblohy, kterým je souhvězdí Perseus. Perseus, syn boha Dia a Danae, dcery argolského krále Akrisia, patřil k největším antickým hrdinům. Vyznamenal se nejedním hrdinským činem, ale k těm největším patřily bezesporu zabití hrůzu nahánějící Gorgony Medúzy a mořského netvora Ketose.

Nejjasnějšími hvězdami souhvězdí jsou hvězdy Algol, Miram, Misam a Atik. V Perseovi však nalezneme i velké množství dalších zajímavých objektů. Asi nejzajímavějším je otevřená hvězdokupa ksí a ha Persei, které jsou viditelné i pouhým okem. Tyto hvězdokupy obsahují množství poměrně jasných hvězd, jejichž krásu však přiblíží až dalekohled. Na tyto hvězdokupy již postačí světelnější triedr. Dalším zajímavým objektem je plynová mlhovina Kalifornie, rovněž viditelná pouhým okem. Její krása však vynikne až na fotografiích z větších dalekohledů.

Ve výčtu zajímavostí bychom mohli ještě chvíli pokračovat, proto doporučuji vzít si mapku otištěnou v časopise Treking a vyrazit přímo za tajemstvími večerní oblohy, abychom se příště mohli podívat na souhvězdí oblohy zimní.