Dřevěné kostelíky v rumunském Maramureši

Stejně jako na sousední Podkarpatské Rusi, i v rumunském Maramureši lze obdivovat souznění krásných a vysokých hor s krásou a elegancí štíhlých dřevěných svatostánků. Je to jeden z mála případů, kdy člověk svou činností krajinu opravdu ozdobí. Hustotou a jednotným stylem kostelíčků jde o region výjimečný v celoevropském měřítku a jistě si zaslouží naši návštěvu a obdiv.

Severní rumunské pohraničí je osídleno pestrou národnostní směsicí naprostou nepříbuzných etnik. Dějinné smyčky a zápletky zde mezi sebe umístili Němce, Poláky, Ukrajince, Rusy, Rumuny, Cikány a v neposlední řadě Rusíny. Někteří sem přišly spolu s vládnoucími rody (Poláci, Němci), někteří zde sídlili odnepaměti a nebo sem utekli před útiskem (Rusové starověrci, tzv. Lipovani se sem uchýlili před carským útlakem).

Rusíni osídlují výhradně vnitřní svahy karpatského oblouku a dnes se nacházejí pouze na území kraje Maramureš. Kdysi jejich osídlení zasahovalo, i když už řidčeji, i dále do kraje, takže kulturní památky jejich kultury nacházíme i dále v rumunském vnitrozemí. Nejvýraznějším projevem jsou dřevěné kostely, které naopak nenalezneme v sousední Bukovině.

Tradice dřevěných kostelíků pochází z dob počátků uherského království, kdy od roku 1278 bylo pouze katolické církvi povoleno stavět kostely kamenné. Ačkoliv dřevěné kostely jsou mladšího data, neboť musely být po posledním tureckém vpádu roku 1717 přestavěny, a většinou náleží řeckokatolické církvi, která patřila mezi tolerované, přece jen tradice převážila a kamenné kostely se v regionu stavět nezačaly.

Kostelíků je v regionu tolik, že se snaží o zápis na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešních dnes je nejvyšší koncentrace těchto dřevěných staveb v dolině kolem města Sighetu Marmatiei, ale několik jich nalezneme také na jižních svazích pohoří Gutii, které právě tradiční území kraje Maramureš odděluje od zbytku Rumunska. Maramureš je dnes regionem, kde se nejvíce zachovaly kulturní tradice a projevy jeho obyvatel. Když se projedete v neděli přes místní vesnice, uvidíte davy místních obyvatel v krojích, jak spěchají na bohoslužbu. Díky tomu je dnes Maramureš oblíbeným cílem turistů z ostatních částech Rumunska, ale i těch, kteří přijíždějí ze zahraničí.

Zatímco na jiném místě, kde se rovněž nachází velké množství dřevěných kostelů, na sousední Podkarpatské Rusi, se setkáme s poměrně velkou variantností ve vzhledu dřevěných kostelíků, zde v Maramureši tomu tak není. Naprostá většina kostelů je stavěna podle stejného schématu, se kterým se setkáme rovněž v dolině Tisy na již zmíněné Podkarpatské Rusi. Tam se tento styl nazývá gotický. Obecně se v Maramureši setkáme s nejvyššími a nejštíhlejšími kostely v celé rusínské oblasti.

Kostely mají hranatou a štíhlou věž, jejíž střecha vybíhající ve vysoký tenký hrot kruhového průřezu bývá někdy ozdobena malými vížkami ve svých rozích. Pod střechou bývá často ochoz, odkud se zvoní a odkud je také pěkná vyhlídka do kraje. Za vstupní částí následují ještě dvě s normální rovnou střechou, tedy kostely dodržují trojdílnost a princip Svaté Trojice. Do kostelíků lze nahlédnout malými okny po jejich obvodě, moc toho však neuvidíme. Vnitřní vybavení kostelíků je obdobné jako v jiných rusínských regionech, zajímavostí jsou však nástěnné malby, které vytvořili místní umělci v průběhu 18. a 19. století.

V letech 1750 – 70 tvořil Alexandru Ponehalski, po něm do roku 1780 Radu Menteanu. Na počátku 19. století byli nejvýznamnějšími malíři Toader Hodor a Ion Plohod. Malby jsou většinou laděny do odstínů modré a znázorňují výjevy z bible nebo i historické události. Oblíbenými tématy je například obléhání Cařihradu Turky, Kristův rodokmen, Poslední večeře Páně a Poslední soud. Účelem maleb bylo vzdělávat negramotné věřící, kteří si nemohli přečíst Bibli jako knihu, ale malované výjevy pochopili zcela správně. Zvláště drasticky a realisticky znázorněný očistec u Posledního soudu měl mít výchovný vliv.

I v dnešních měřítcích můžeme kresby označit jako hodně drsné, zvláště naturalisticky je znázorněné potrestání hříchů potratu, kdy matka musela potracené dítě sníst, nebo cizoložství, kdy je hříšnice kleštěmi trhána za genitálie a prsy. Abyste mohli tyto neobvyklé malby sledovat, musíte navštívit některý z kostelů, které jsou v sezóně otevřeny pro turisty, jako např. ten v Rozavlei.

Nejhustější výskyt kostelíků je dolinách říček Vişeu a Iza (Valea Vişeului a Valea Izei), které leží v srdci samotného Maramureše blízko města Sighetu Marmatiei. Na jejich poznávací výpravu můžeme vyrazit přímo ze Sighetu, protože v místním skanzenu maramurešské vesnice mají pěknou ukázku dřevěného kostelíka.

Dolinou Vişeu vede železnice, která nám výpravu usnadní. Elegantní kostelík mají hned v sousední vesnici, v Tise. Další jsou až za horským předělem, takže i musíme počkat až do Vişeu se Sus, kde je však kostelíček hodně utopený ve městské zástavbě. Vişeu de Sus se ale jistě vyplatí nevynechat z itineráře, protože se zde nabízí jízda zachovalou úzkorozchodnou železnicí do marmarošských hor. Poslední kostelík je v Borşe, horském středisku pod pohořím Rodna.

Mnohem více dřevěných cerkví naleznete v dolině Izy, kam ale dojedete jen autobusem nebo autem. Nevede sem totiž vlak. V dolině Izy nejdeme kostelík v obcích Barşana, Ieud, Bogdan Voda, Saliştea de Sus, Rozavlea. Ve vsích kvete turistický průmysl v podobě ubytování v soukromí a agroturistiky, za což mohou také dřevěná církevní lákadla. V Barşaně mají navíc čerstvě postavený ženský klášter, jehož kostelní věž je nejvyšší na celém Maramureši a převzala tak prvenství kostelu v Surdeşti.

Jak již bylo v úvodu napsáno, historické osídlení Rusínů bylo širší, a proto dnes nalezneme kostelíky i na jižních svazích hor Gutii. Zdejší kraj se jmenuje Lapuş a ve svých vesnicích (Rogoz, Surdeşti, Lapuş) nabízí k prohlédnutí také několik kostelíků. Lapuş je hornický kraj, a proto se zde snoubí průmyslové památky s elegancí dřevěných kostelů. Každopádně jsou kostely v Lapuşi navštěvovány mnohem méně než ty v samotném Maramureši.

Pokud vás dřevěné kostelíky Rumunska zajímají, dočtete se o nich více v připravovaném průvodci po rumunských horách Nakladatelství SKY, který se objeví před Vánocemi.