Grossglockner - prvovýstup na horu v Taurách

Vysoké Taury, kraj nebetyčných výšin

Přijedete-li do zdejších míst, můžete vychutnat impozantní horské štíty, zbrázděné ledovce, rozsáhlé lesy i vzrušující vysokohorská údolí. Nejrozlehlejší chráněné území evropských Alp, Vysoké Taury na hranicích mezi Tyrolskem, Korutany a Salzburskem se rozkládá na území 1 800 km² a je pokládáno za jedno z nejpůsobivějších v Evropě. Z mnoha pohádkových štítů vyniká Grossglockner (Velký zvoník) s výškou 3 798 m, nejvyšší a nejznámější hora Rakouska.

Už v roce 1561 zhotovil kartograf Lazius mapu, na níž je "Glocknerer" zakreslen jako nejvýznamnější štít ve Vysokých Taurech. V mapě z roku 1612 zeměměřiče Holzwurma se vyskytuje již modernější název hory. Mezi 14. a 16. stoletím došlo ve Vysokých Taurech k rozvoji zlatých dolů, s jejichž rozšířením mezi 18. a 19. stoletím se zrodilo horolezectví.

Grossglockner byl slézán již od roku 1787. První, kdo se pokusil na horu vystoupit, byl lublaňský profesor botaniky Belsazar Hacquet, ale dostal se jen k ledovci Pasterze, nejdelšímu ve Východních Alpách, táhnoucímu se téměř 10 kilometrů.

Čtěte také: České sekce Alpenvereinu postavily v Alpách 37 horských chat

Dalším byl padesátiletý biskup František hrabě Salm-Reiffetscheid, který nejprve zdolal vrchol Kleinglockneru, kde umístil železný kříž a 29. července 1800 se v doprovodu zkušeného horolezce faráře Horatsche z Döllachu odvážil na vrchol Grossglockneru. Cestou byli ohrožováni padajícím kamením a sněhovými lavinami, ale nakonec se jim až do té doby nepokořený horský vrchol podařilo zdolat.

Od této události se stalo doslova módou na Grossglockner vystoupit. Ještě v roce 1800 na naléhavý příkaz rakouského císaře se k vrcholu vypravila skupina "udatných horolezců". Do roku 1869 se v "knize Grossglockneru" v Heiligenblutu zapsalo 35 pokořitelů vrcholu, mezi nimi arcivévoda Johann, malíř Marcius Pernhart, který glocknerské panorama zvěčnil na 17 metrů dlouhém plátně, jistá Sidonie Schmidtová, která na vrchol vystoupila jako první žena "v kalhotách", i hrabě Alfréd Pallavicini.

Pallavicini byl při posledním výstupu 24. června 1886 společně se svými kamarády, legačním radou Crommelinem a dvěma profesionálními horskými vůdci při vstupu do sněhového převisu stržen do hlubiny. Všichni zahynuli a jsou pochováni na hřbitově v Heiligenblutu. Místo neštěstí dodnes připomíná jeden z příkopů, nazvaný "Pallaviciniho strouha".

Návštěva nejvzácnější

Heiligenblut, obec na úpatí Grossglockneru, vděčí i s kostelem za svůj název historické události. Když dánský kníže Briccius, prohlášený za svatého, táhl s vojskem proti Saracénům, získal v Cařihradu lahvičku s několika kapkami svaté krve, kterou chtěl přivézt do vlasti. Na úpatí Grossglockneru však při návratu zemřel. Nad jeho hrob postavili kostel, který byl rozšířen v roce 1433. V monstranci vlevo od oltáře je dodnes na památku události lahvička se zaschlými kapkami krve světce - odtud Heiligenblut.

6. září 1856 dostala fara v Heiligenblutu mimořádnou návštěvu. Císař František Josef a jeho 19letá choť Alžběta při oficiální cestě do své "korunní země Korutany a Štýrsko" se rozhodli na faře přespat a vystoupit na Groosglockner.

Večer k jejich poctě byly na vrcholcích okolních hor zapáleny "ohně radosti" a v noci skupina pěti mužů z Heiligenblutu vystoupila na Grossglockner, kde na vrcholu vztyčila černo-žlutou císařskou vlajku. O den později po mši, sloužené ve čtyři hodiny ráno, Veličenstva posnídala a o hodinu později nastoupila cestu k Pasterze; císař pěšky, Alžběta na koni (přes tzv. Zlou Desku ji přenesli na nosítkách a dál pokračovala opět v sedle).

Císař vystoupil za čtyři hodiny na Vysoké sedlo ve výšce 2 569 m, které po něm dostalo jméno Návrší císaře Františka Josefa, císařovna zůstala na Laretterské planině v nadmořské výšce 2 127 metrů. Místo bylo původně pojmenováno "Alžbětino odpočívadlo", dnes je zde Glocknerská horská chata. Oba manželé se po návratu zapsali do pamětní "glocknerské knihy".

Tišina nedotčené přírody

Úchvatné horské panorama Vysokých Taur lze sledovat ze silnice Grossglockner Hochalpenstrasse, kterou v letech 1930 až 1935 v době světové hospodářské krize postavil Franz Wallack. Zaměstnáno tu bylo tři tisíce dělníků.

Projížďkou silnicí absolvuje návštěvník cestu kolem světa: od klimatických a vegetačních pásem Rakouska až po Arktidu. Není tu běžný provoz a množství stanovišť s informačními centry seznamuje s alpskou přírodou, rostlinstvem, živočišstvem, vznikem ledovců.

Ve výšce 2 058 m je situována Čarodějnická kuchyně, kde v roce 1977 narazili dělníci na vězeňské okovy ze 17. století; zločince a pytláky odsouzené na galeje, hnávali spoutané řetězy na krku ze Solnohradu až do Benátek.

Na Fuschertörlu v nadmořské výšce 2 428 m vztyčil architekt Holzmeister památník dělníkům, kteří při stavbě Grossglocknerstrasse přišli o život. Nejvyšší bod, Hochtor, se nachází ve výšce 2 503 m.

Od vrcholného středověku až po 17. století tudy procházela třetí nejvýznamnější obchodní cesta mezi Německem a Benátkami, tehdejší obchodní velmocí. Soumaři při cestě na sever byli obtěžkáni náklady jižního ovoce a vína z Itálie, hedvábím, kořením a barvivy z Arábie, opačně se vozila sůl, drahé kovy, dřevěné výrobky, kožešiny.

Při stavbě tunelu Hochtortuunnel v roce 1933 nalezli dělníci římskou sochu poloboha Herkula. Středověký obchod a přeprava vytěženého materiálu si vyžádaly čtyři metry širokou cestu, jejíž pozůstatky objevili dělníci při stavbě silnice.

Ve výšce 2 400 m nabízí silnice sedmikilometrovou vyhlídkovou trasu, končící na Návrší císaře Františka Josefa. Zde čeká návštěvníky malebný pohled na svět velehor v čele se štítem Grossglockneru a na ledovec Pasterze, k jehož okraji míří z Návrší lanovka 143 metrovým sešupem.

Kolem pokladen v Rossbachu a na opačném konci silnice ve Ferleitenu projede od začátku května do začátku listopadu množství osobních vozů i autobusů, které v pravidelných intervalech podle jízdního řádu přivážejí z obou stran na Návrší návštěvníky, kteří se chtějí vymanit z každodenní všednosti a prožít nádheru vysokých hor. Vyhlídková silnice není chodníkem pro uspěchané, ale pěšinou rozjímání a oddechu, kde se člověku vrátí cit pro pravou míru věcí.

Další související články: