Cyklisté míří do And a na cesty Jižní Ameriky

Cyklisté míří do And

Už čtyři roky přemýšlím nad tím, jak skloubit všechny povinnosti tak, abych se mohl alespoň na půl roku přesunout na opačnou stranu zeměkoule – do Jižní Ameriky. A proč zrovna tam? Západní pobřeží tohoto kontinentu je lemováno Andami, horami, které mě osobně přitahují jako obrovský magnet. Horami, jejichž nejvyšší vrcholy se tyčí do výšek okolo 6 500 m n.m.. Horami, které prostě člověk musí vidět na vlastní oči.

Letos v říjnu nastane okamžik, kdy se sen změní v realitu a já se budu moct společně se spolujezdci poprvé v životě nadechnout tamního vzduchu. Cíl našeho snažení je velice prostý: zdolat tyto jihoamerické kopečky - Andy - na kole od severu na jih. Celková délka trasy by se měla pohybovat okolo 15 000 km.

Přesné místo startu je město Mexiko city. Dále bychom se měli pohybovat jižním směrem podél pobřeží přes Mexiko, Guatemalu, Honduras, Nikaraguu, Kostariku, Panamu, Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii a Chile, kde by naše cesta byla ukončena. Lze předpokládat, že celkový itinerář cesty se může změnit podle aktuální bezpečnostní situace v jednotlivých zemích.

Cesta je volena po vedlejších horských silnicích přes Andy, případně po úpatí těchto jihoamerických velehor. Délka jedné etapy by měla činit okolo 100 km, záležet bude samozřejmě na sjízdnosti cesty, nadmořské výšce, terénu, celkovém denním převýšení a další desítce faktorů. Celou tuto cestu bychom chtěli realizovat na upravených horských kolech.

Jako datum pro začátek výpravy volíme podzim roku 2005, a to vzhledem k náročnosti celé cesty a k rozsáhlým přípravám. Je také nutno brát v potaz střídání ročních období, rovněž proto začátek cesty na podzim. Expedice čítá tři členy mužského pohlaví. Po zhruba třetině ujeté vzdálenosti by se měl jeden z nás vracet zpět do Čech kvůli neodkladným povinnostem. Ve dvou nás potom bude čekat nájezd na hlavní hřeben And v Kolumbii a zbytek cesty bude zřejmě také dokončen v tomto složení. Na tuto lahůdku se už teď těšíme, ale nepředbíhejme raději událostem.

Na expedici Andy 2005 se připravujeme systematicky už asi dva roky. Minulý rok byla realizována expedice "Balt 2004" – ujetá vzdálenost činila cca 5 000 km a jak už sám název napovídá, cesta byla volena z Oslo okolo Baltského moře zpět do Čech. Norské hory nám tehdy ukázaly, jak zničující dokážou být jejich přejezdy se 40 kilovými koly při teplotách, rovnajících se téměř již zmiňované hmotnosti. A naopak: začátkem září počasí nad polárním kruhem připomínalo naši letošní zimu. Je až s podivem, že tuto cestu neprovázely téměř žádné technické problémy, počet defektů se rovněž kupodivu zastavil na čísle nula. O štěstí může mluvit kolega, který po příjezdu ze severu (při své první vyjížďce v Čechách) zlomil pod krkem vidlici.

Jelikož jsem zapřísáhlý odpůrce posiloven a podobných zařízení určených k formování postavy, zimní trénování se velice podobalo tomu letnímu, doplněného samozřejmě všemožnými zimními sporty - lyže, treking, snowkiting. A kolo, kolo a zase kolo. 4 × týdně výjezdy do Železných hor, vysilující jízda v hlubokém sněhu s mnohdy velikým počtem pádů (naštěstí do měkkého). Tak by se dalo stručně popsat mé zimní "trápení".

Letošní hlavní část příprav sestávala z pracovně cyklistického výletu do Norska – tam jsme se intenzivně připravovali v okolí Bergenu, poté následovala asi 700 km dlouhá etapa na jih této hornaté a fjordy protkané země. Několikerá stoupání klikatými úzkými silničkami od mořské hladiny do výšek kolem 1 000 m n.m. značně prověřila naše nervy a odebrala docela dost energie. Ale jelikož po stoupání musí logicky dříve nebo později následovat klesání, ani tady jsme nebyli nikterak ochuzeni.

Desetikilometrové sjezdy s relativními klesáními okolo 15% ukázaly, jak zrádná dokáže být rychlost 75 km/h na kole. Ovladatelnost plně naloženého stroje při této rychlosti byla někdy téměř nulová a tak vyhnout se z protisměru se blížícímu autu nebo zmateně pobíhajícím ovcím na silnici nám činilo velké problémy. Opět se mi letos potvrdilo, že v Norsku prostě neexistuje rovina. Buď nahoru anebo dolů. Finální přípravná fáze pobíhá na domácí půdě a spočívá v realizování různě dlouhých etap po naší vlasti na plně naložených kolech – to aby si nohy nezvykly na odlehčené stroje.

Materiální zabezpečení

Po předchozích zkušenostech můžu konstatovat, že bude nezbytné vést většinu náhradních dílů na kola s sebou, protože jakýkoliv větší technický problém, by mohl mít za následek nekonečné trápení. Nutnost vést s sebou veškeré náhradní díly na kola jejich hmotnosti sice neúměrně navýší, ale na tamní pomoc raději moc nespoléháme. Finanční stránka celé expedice leží prozatím na našich bedrech, technické a materiální vystrojení kol zajišťuje Smíchoffbike a Cykložitný, brašny a nosiče Sportarsenal, energetickou stravu potom Emco. Těmto sponzorům velice děkujeme.