Pohyb po turistických chodnících jen za denního světla? Není to nějaký nejapný žert?

O turistice v Tatrách, respektive o omezeních turistiky v Tatrách, toho již bylo napsáno mnoho. Opakování by bylo jen nošením dříví do lesa. Dnes bych se chtěl zastavit jen u jednoho z omezení, které je, kupodivu, zmiňováno jen zcela výjimečně.

Oním zmíněným omezením je jedno z ustanovení návštěvního řádu TANAPu (i NAPANTU), cituji: "V chránených územiach s piatym stupňom ochrany je pohyb po turistických a náučných chodníkoch dovolený v dennej dobe od hodiny po východe slnka do hodiny pred západom slnka".

Toto ustanovení mi občas někteří diskutující připomínají u "závadných" článků. Posledně například v diskusi pod článkem "Chopok, Skalka a Vajskovský vodopád - dvoudenní trek neznámou částí Nízkých Tater". Můžete namítnout, že se to týká jen území s pátým stupněm ochrany. Jenže téměř celé Tatry mají 5. stupeň ochrany. V případě Nízkých Tater naštěstí hranice rezervací většinou hlavní hřeben (o který se bude jednat nejčastěji) jen "lížou" a tudíž tento problém je tady spíše okrajovou záležitostí.

Čtěte také: Když se ještě dalo, aneb kompletní přechod hřebene Západních Tater

Pokud bychom tato ustanovení stoprocentně respektovali, pořádnou turistiku v Tatrách by to sice nevyloučilo, neboť času na absolvování túr je dostatek, ale vyloučilo by to možnost pořízení oněch úžasných fotografií východů a západů Slunce, náladových podvečerních či ranních snímků atd. Vyloučilo by to možnost přivítat den a nebo naopak se dnem se rozloučit z kteréhokoliv tatranského štítu. A určitě každý, kdo tyto okamžiky prožil vysoko v horách mi dá zapravdu, že západy či východy Slunce patří k nejsilnějším zážitkům vysokohorských výstupů a nebo horských treků. Ony okamžiky, kdy příroda utichne na konci dne a nebo naopak obživne na počátku dne se rodícího.

V červnu a v červenci časové omezení není problémem. Například 16.6., tedy v den, kdy se po sezónním uzávěru opět otevírají tatranské chodníky, Slunce v Tatrách vychází (počítáno pro město Poprad) ve 4.33 a zapadá ve 20.42. V polovině července Slunce vychází ve 4.49 a zapadá ve 20.31. Takže na turistiku máme celkem 15 hodin v čase od 5.00 do 20.00. To se dají zvládnout i ty nejtěžší túry.

V polovině srpna Slunce vychází v 5.30 a zapadá v 19.50, takže na túry již máme, podle ustanovení návštěvního řádu TANAPu (i NAPANTu) jen 13 hodin. To je také v cajku. Podzimní měsíce jsou na tom ale již hůře. V polovině září (15.9.) Slunce v Tatrách vychází v 6.14 a zapadá v 18.56, na túry bychom tedy, když vezmeme výše zmíněné ustanovení opravdu striktně, měli jen 11 hodin (od 7.00 do 18.00). Stejně tak v polovině října, kdy Slunce vychází v 6.57 a zapadá v 18.03.

V podzimním čase bychom již mohli být s "denními limity" poněkud na štíru u těch nejtěžších a nejdelších túr v případě, že se ráno včas nedopravíme do místa nástupu. A to, že doprava v Tatrách (a nejen v Tatrách) ne vždy navazuje asi zjistil každý, kdo se z bodu A snažil dostat do bodu B s pomocí veřejné dopravy. Problém odpadá, když se na nástup na túru dopravíme vlastním autem. Avšak při přechodech musíme na konci túry řešit problém, jak se pro auto vrátit…

Čtěte také: Roháče a Liptovské Tatry, dvoudenní přechod

Nicméně. Nicméně se mi zdá, že podobná ustanovení do návštěvních řádů nepatří. Osobně jsem se s podobným zákazem nesetkal v žádném jiném národním parku. Ani v Alpách, ani ve Skandinávii a dokonce ani v Rusku či v Africe. Argument o ochraně turistů před velkými šelmami beru jako docela irelevantní (v polských Tatrách řeší problémy s pomocí informačních tabulek s upozorněním, nikoliv zákazem), argumenty o ochraně přírody jako naprosto zástupné. Zejména v časech, kdy developeři stavějí jako diví i v chráněných územích, kdy těžaři vyvážejí "potají" za soumraku dřevo vytěžené v přírodních rezervacích a kdy si každý, kdo má peníze, dělá co chce.

Tím v žádném případě nenavádím turisty, aby se k těmto arogantním vrstvám populace přidali, naopak, ale omezování aktivní turistiky podobnými nařízeními mi přijde absurdní. Jak se na tuto otázku díváte vy?