Skalní bludiště, Stolové hory

Geografický charakter Polska je převážně rovinatý, ale nic našemu severnímu sousedovi neschází na pestrosti. Z nulové nadmořské výšky u pobřeží Baltského moře se dlouhé stovky kilometrů táhne zdánlivě monotónní rovina až k podhůřím nám dobře známých horstev. Od Jizerských až po beskydské na východním Slovensku – Bieszcziadzki Park Narodowy, hraničící se slovenským národním parkem Poloniny.

Tato horská až velehorská oblast Polska hraničící s Českou a Slovenskou republikou je bohatá počtem maloplošných i velkoplošných chráněných území, a my se podíváme do jednoho z těchto mnohých přírodních skvostů.

Cílem našich toulek je rozlohou nevelký, věkem ještě dítě (vyhlášen 16.9.1996), nepřevyšující nadmořskou výšku 1 000 metrů ale o to více romantický Park Narodowy Gór Stolowych, jehož krajinný typ a rovněž i hlavní předmět ochrany pokračuje do České republiky, kde rovněž spadá pod ochranu jako chráněná krajinná oblast Broumovské stěny. Osobně vítám jeho polohu ve stínu známějších a vyšších Krkonoš. Tím stínem myslím chráněnost od masové turistiky. I v letní sezóně je tady turistů tak akorát.

Góry Stolowe (Stolové hory) jsou jediným pohořím deskového typu v Polsku patřící do středních Sudet. Nejvyšším vrchem je Szczellieniec Wielky (Hejšovina), dosahující výšku 919 m n. m. Při pohledu z dálky připomínající stupňovitou pyramidu s uříznutou špičkou, skládající se ze dvou základních úrovňových ploch s prudce klesajícími prahy. Horní plocha Hejšoviny je uzavřena v podobě izolovaných stoliv (termín pro skalní útvary v pohořích deskového typu). Její plochý vrchol tvoří nejvíce odolné skály vůči vnějším přírodním vlivům. Těmto skalám se říká tesavé pískovce, to znamená, že mají početné kolmé pukliny – tesy.

Národní park Stolové hory s rozlohou 6 000 hektarů tvoří převážně monotónní l esní porosty. Přirozený, v minulosti se hojně vyskytující bukovo-jedlový les byl bohužel na přelomu 19. a 20. století vykácen a místo něj se masově vysazovala smrková monokultura.

V současnosti se s přirozenou lesní skladbou setkáme ojediněle v nižších polohách tohoto území. Ochrana přírody v tomto národním parku má různé formy. Počínaje přísnou ochranou, kde jakýkoliv zásah člověka je zakázán, přes ochranu částečnou, umožňující zásahy všude tam, kde je to zapotřebí k zachování přirozeného stavu všech kultur. Až po způsoby zpřístupňování parku, neohrožující existenci místních ekosystémů.

Jdeme na výlet

Za start i cíl většiny turistických výletů do národního parku je považováno lázeňské městečko Kudowa Zdrój, ležící v jihovýchodním Polsku asi pět kilometrů od českých hranic, nedaleko Náchoda. Po šesti kilometrech chůze po zelené turistické značky z uvedeného lázeňského městečka mne vítá prostředí bledých pískovcových skal ve vrcholových partiích hory z české strany zvané Bor (850 m n. m.). Stolový tvar je dobře vidět z obce Machov nedaleko Teplic nad Metují. Rovněž je možnost na ní vystoupit i z druhé strany, po modré značce přes turistický hraniční přechod za vsí Machovská Lhota.

Ze skalní vyhlídky za výraznou dřevěnou tabulí nesoucí uvítací nápis Bledne Skaly je krásný rozhled na Broumovsko s roztroušenými dědinami. Tady začíná ta nejúžasnější podívaná na bizarní tvary skal se zbytky suchých stromů s obnaženými kořeny objímající skalní bloky v prostředí rozbahněné půdy, v těsném sevření skalních stěn, mezi kterými se jako had vine uzounká klikatá stezka. Toto přírodní zátiší působí divoce a netknutě. Často je potřeba sklonit hlavu a nejednou pokračovat v podřepu, abychom mohli projít uzounkými a nízkými skalními tunely po klikatící se stezce, vytvořené z položených prken. Směr stezky se nečekaně mění a ptám se sám sebe, co tajemného je připraveno zaútočit na moje smysly za tou kterou skalní stěnou.

Mimo tento dřevěný chodník neradno vstupovat. Hned jste minimálně po kotníky v bahně. Člověk s pokorou vstupuje do labyrintu divokých a zvětralých skal, kterých objetí je cítit ještě dlouho po jejich opuštění. Zrak bloudí a nestíhá vstřebávat to množství barevných odstínů na vysokých pískovcových stěnách. Ty se nejednou k sobě tak blíží, že nedovolí uniknout dešťové vodě, tvořící zde mělká jezírka. Všechny skalní vrcholové partie Stolových hor jsou podestlané jílovými pískovci, které slabě propouštějí vodu.

Kde bylo tam bylo…

Obdivování, úžas, nádhera a fotografování mi bránilo přemýšlet o čase. Byl již podvečer. Poslední turista tato místa dávno opustil a pomalu mi docházel film. Posadil jsem se na malou skalku a poslouchal. Poslouchal to utěšující ticho. Přiložím ucho ke skalní stěně, jako kdybych chtěl to ticho znásobit. Z pískovcové stěny s jemnou strukturou se ozývá šum. Z počátku nejasný, vzdálený, ale za okamžik ten šum nabírá na intenzitě a vnímám ho všude okolo. Je to šum neustálého pohybu. Je to voda.

Pradávná slaná mořská voda, pod kterou se tyto úžasné skály rodily před 120 miliony let. Je to voda mělkého křídového moře, která příbojem naráží na břehy ostrovů (dnešní Krkonoše, Bardzské hory, Soví hory a masív Sněžníku), na jehož dně se vrstvil hlavní stavební materiál těchto pískovců – pískovcové štěrky. Ty do moře odváděla tehdejší říční síť. Tlak vznikající vrstvením usazenin a chemické procesy způsobily, že jednotlivé produkty eroze se spojily a vytvořily tvrdé skály. Na území Stolových hor tyto procesy působily nejmohutněji na konci křídy, tj. mezi před 120 až 70 miliony lety.

Na konci tohoto období začal dodnes trvající horotvorný proces, který kulminoval v kenozoiku (na přelomu paleogénu a neogénu). Pnutí, které vznikalo v zemské kůře mělo podstatný vliv na nestabilní geologické území. Jedna část povrchu se zvedla a jiné klesaly.

Počátek procesu zvedání Stolových hor je rovněž i počátkem jejich degradace. Čím výše byl útvar vyzvednut, tím byla eroze mohutnější. Jejími hlavními prvky byly voda a vítr. Velké rozdíly odolnosti skalních vrstev vůči působení degradačních vlivů napomohly vzniku nádherných pískovcových reliéfů a skalních útvarů, jakými jsou: labyrinty, sloupy, pevnosti, hřiby ale i podoby zvířat. V závislosti na klimatických změnách tyto procesy probíhají rychleji nebo pomaleji. Rozdíly v odolnosti pískovců a slínovců vůči degradaci dopomohly k zformování současného rázu tohoto území.